11 C 275/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal určení, že se žalobcem platně uzavřel 1. 8. 2021 kupní smlouvu, podle které nabyl od žalobce téhož dne do svého vlastnictví osobní motorové vozidlo BMW E60, rok výroby 2006, [registrační značka], [registrační značka], VIN [anonymizována tři slova] [číslo], (dále jen„ předmětné vozidlo“) přičemž toto vozidlo prodal žalovanému za 47 000 Kč. Vozidlo bylo předáno společně s velkým a malým technickým průkazem při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal provést změnu v evidenci držitelů motorových vozidel a tím splnit svou povinnost vyplývající ze zákona. Žalobce byl rovněž opakovaně vyzýván [anonymizována tři slova] k úhradě dluhu za nepojištěné vozidlo, na základě předložení kupní smlouvy mu však bylo vystaveno potvrzení o skončení věci. Žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k provedení přepisu, toto však žalovaný neučinil. 2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta s tím, že po skutkové stránce potvrdil vše, co uvedl žalobce, nicméně žalobce mu tvrdil, že na vozidle jsou jen drobné závady, avšak s vozidlem nedojel ani do [obec] a museli nechat vozidlo odtáhnout. Podle sdělení automechanika pana [příjmení] již nebylo možné vozidlo opravit, proto ho žalovaný požádal, aby vozidlo prodal na náhradní díly a za to koupil jiné vozidlo. Vozidlo bylo poté prodáno panu [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], na náhradní díly. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce se z obou jednání omluvil a požádal o projednání v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.) a provedl výslech svědka [jméno] [příjmení] (§ 127 o. s. ř.), na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalobce a žalovaný se dohodli na prodeji předmětného vozidla za kupní cenu 47 000 Kč. V čl. VI smlouvy si účastníci dohodli, že žalovaný jakožto kupující zajistí nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel (prokázáno kupní smlouvou ze dne 1. 8. 2021). Žalobce byl vyzván [anonymizováno] k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištěné předmětné vozidlo, a to za období od 3. 8. 2021 do 30. 11. 2021 (prokázáno výzvou [anonymizováno] ze dne 24. 1. 2022). Případ byl ukončen přípisem ze dne 10. 2. 2022, neboť žalobce doložil, že nebyl v předmětném období vlastníkem vozidla (prokázáno přípisem ze dne 10. 2. 2022). Žalobce podal dne 9. 6. 2022 vysvětlení na [anonymizována dvě slova] z důvodu objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku ve věci žalovaného, nepřepis vozidla a slovní napadení (prokázáno úředním záznamem ze dne 9. 6. 2022). Oznámení bylo oznámeno příslušnému správnímu orgánu k projednání (prokázáno vyrozuměním oznamovatele ze dne 25. 6. 2022). Z SMS komunikace soud zjistil, že automechanikovi, panu [příjmení], došla z tel. č. [tel. číslo] SMS, že dotyčný„ dojel, po víkendu udělá technickou, pojistí a přepíše, ať mají od něj klid“, dále dne 31. 8.„ na BMW se dělá ta spojka, do pátku bude přepsané“ (prokázáno SMS komunikací svědka [příjmení]). 5. Z výslechu svědka pana [jméno] [příjmení], soud zjistil, že jako automechanik předmětné vozidlo viděl, vozidlo se skutečně na žalovaného nepřepsalo, ale to ani nešlo, protože bylo v takovém stavu, že na to nikdo nechtěl udělat technickou. Vozidlo šlo do opravy, pak se rozhodlo, že se prodá na náhradní díly. Vozidlo bylo prodáno 26. 8. 2022 na náhradní díly za 35 000 Kč [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], se kterým byla uzavřena písemná smlouva, tuto ale svědek nemůže najít. U prodeje byl svědek osobně, prodej zprostředkovával, přičemž měl podepsanou smlouvu od žalovaného. 6. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce prodal žalovanému předmětné vozidlo, avšak žalovaný s tímto vozidlem nedojel ani domů, na radu automechanika vozidlo prodal třetí osobě, panu [příjmení], na náhradní díly. 7. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř..“) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Podle § 80 o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Pokud se však žalobce domáhal určení platnosti kupní smlouvy, podle které došlo k prodeji vozidla, na takovémto určení žalobce naléhavý právní zájem nemá, neboť je potřeba žalovat na určení vlastnictví k předmětnému vozidlo (jak ostatně žalobce rovněž činí, což soud vyvodil z obsahu žaloby). Nic v tomto směru nemůže změnit ani žalobcem předložený rozsudek Okresního soudu v Kladně č. j. 7 C 49/2009-149, neboť tento pro soud závazný není. Soud proto žalobu ve vztahu k určení platnosti kupní smlouvy ze dne 1. 8. 2021 žalobu zamítl. O jinou situaci se ovšem jedná ve vztahu k určení vlastnictví k předmětnému vozidlu, neboť na tomto určení soud požadovaný naléhavý právní zájem žalobce shledává. 9. Podle § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Po skutkové stránce učinil žalovaný tvrzení žalobce za nesporná, neboť výslovně uvedl, že tak, jak uvádí žalobce, se skutečně celá věc odehrála, tj. uzavřel se žalobcem kupní smlouvu podle § 2079 o. z., dle níž nabyl do svého vlastnictví předmětné osobní vozidlo. Žalovaný však namítal, že vozidle následně prodal třetí osobě na náhradní díly, neboť vozidlo nebylo pojízdné a v mnohem horším technickém stavu, než mu žalobce uváděl. Soud k tomuto tvrzení vyslechl svědka, automechanika [jméno] [příjmení], z jehož výpovědi soud zjistil, že předmětné vozidlo skutečně muselo být odtaženo, neboť bylo nepojízdné, a následně bylo prodáno třetí osobě, [jméno] [příjmení], na náhradní díly. Byla přitom uzavřena písemná smlouva, kterou však již bohužel nemá k dispozici, nicméně žalobce v tomto směru ničeho nenamítal (ostatně souhlasil s tím, aby byla věc projednána v jeho nepřítomnosti), soud přitom neshledal žádný důvod pro pochybnost o pravdivosti výpovědi svědka, který dokonce disponoval ve svém mobilu fotografiemi předmětného vozidla (viz fotografie s [registrační značka]). Vzhledem k tomu, že žalovaný již není vlastníkem předmětného vozidla, nemohl soud žalobě vyhovět ani v té části, ve které se domáhal určení vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu, a proto žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení spočívající ve dvou náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkony 2x účast při jednání, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 600 Kč a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).