11 C 291/2022-61 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal po žalovaném částky 45 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce (jako zaměstnavatel) a žalovaný (jako zaměstnanec) spolu uzavřeli dne 20. 3. 2020 pracovní smlouvu, téhož dne pak uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému bezúročnou půjčku ve výši 45 000 Kč. Poskytnuté prostředky měl žalovaný použít na úhradu nákladů na vzdělávání a administrativu vzniklých v souvislosti s jeho přípravou na pozici svářeče. Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku nejpozději ke dni ukončení pracovního poměru. Na počátku roku 2022 žalovaný přestal docházet do práce a jakkoliv komunikovat se žalobcem. Dne 1. 2. 2022 mu proto žalobce zaslal oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaný si oznámení nevyzvedl a po uplynutí úložné lhůty bylo toto oznámení dne 23. 2. 2022 zasláno zpět žalobci. Nejpozději 23. 2. 2022 proto pracovní poměr skončil. Žalovaný proto žádá vrácení poskytnuté zápůjčky, žalovaný však již nekomunikuje. 2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, neboť její vrácení je v rozporu s dobrými mravy. Byl to totiž především žalobce, kdo měl prospěch z toho, že budou žalovanému poskytnuty finanční prostředky a vykonávat pro něj práci. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalobce a žalovaný se dohodli, že žalovaný bude pro žalobce vykonávat práci na pozici svářeč, a to počínaje 20. 3. 2020 (prokázáno pracovní smlouvou). Téhož dne se strany dohodly, že žalobce poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, a to tak, že 15 000 Kč bude uhrazeno školiteli [anonymizováno] [obec] jako kurzovné za absolvování svářečského kurzu a 30 000 Kč [jméno] [příjmení] za vyřízení pracovního povolení. Tyto prostředky měly být vráceny najednou nejpozději ke dni ukončení pracovního poměru. Zápůjčka byla sjednána bezúročná (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Dne 31. 1. 2022 žalobce zaslal žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, neboť žalovaný se dopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které spatřuje v neomluvené absenci delší 5 dnů, neboť od 17. 1. 2022 nechodí do zaměstnání, nevykonává žádnou práci a je zcela nekontaktní, zásilka byla odeslána 1. 2. 2023 a žalovanému byla zanechána výzva k vyzvednutí dne 4. 2. 2022 (prokázáno okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 31. 1. 2022 a výpisem ze systému České pošty). Žalobce vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní výzvou z 2. 8. 2022). 5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce poskytl žalovanému částku 45 000 Kč na úhradu nákladů na vzdělávání a administrativu v souvislosti s přípravou na pozici svářeče. Částka měla být vrácena nejpozději při skončení pracovního poměru. Žalovaný v lednu 2022 přestal chodit do práce, proto byl jeho pracovní poměr okamžitě zrušen oznámením ze dne 31. 1. 2022. 6. Podle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 8. Podle § 336 odst. 1 zák. práce písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance. 9. Podle § 336 odst. 3 zák. práce nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. 10. Podle § 336 odst. 4 věta prvá zák. práce povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. 11. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z., kterou si dohodli, že žalobce jako zaměstnavatel žalovaného mu poskytne finanční prostředky ve výši 45 000 Kč určené na úhradu nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s kurzovným na pozici svářeče a v souvislosti s vyřizováním pracovního povolení. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Splatnost si účastníci sjednali tak, že žalovaný tuto částku vrátí nejpozději při skončení pracovního poměru. Pracovní poměr žalovaného byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 30. 1. 2023, neboť žalovaný po dobu delší než 5 dnů nedocházel do práce a byl nekontaktní. Zásilka obsahující okamžité zrušení pracovního poměru byla žalovanému zaslána na adresu dle pracovní smlouvy, přičemž žalovaný si tuto zásilku nepřevzal. Zásilka byla uložena k vyzvednutí 4. 2. 2022, žalovaný si ji nevyzvedl. Podle § 336 zák. práce se písemnost považuje za doručenou 15. dnem od uložení, v posuzované věci tedy 20. 2. 2023, tohoto dne tedy došlo ke skončení pracovního poměru. Žalovaný namítal, že vrácení poskytnuté částky je v rozporu s dobrými mravy, neboť to byl žalobce, kdo měl ze vzdělání (kvalifikace) žalovaného prospěch ve formě práce, kterou pro něj vykonával. Z uvedeného jednání měl však v prvé řadě prospěch žalovaný, který si mohl díky poskytnutým prostředkům vydělat prostředky na živobytí, a to nejen u žalobce, ale do budoucna také u případného jiného zaměstnavatele. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené žalovanému uložil povinnost částku 45 000 Kč žalobci zaplatit, přičemž o úroku z prodlení rozhodoval podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, přičemž splatnost žalované částky nastala již 21. 2. 2023, žalobce úrok z prodlení požadoval až od 24. 2. 2023. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 800 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 2 900 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, 2x písm. d) návrh ve věci samé, výzva k plnění, a písm. g) účast na jednání dne 11. 7. 2023, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 17 288 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a shora uvedený zaplacený soudní poplatek), byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).