13 C 74/2019-310 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2019 se žalobci domáhali po žalované zaplacení 240 000 Kč každému ze žalobců z titulu náhrady újmy, která jim jako pozůstalým (manželce a dětem) byla způsobena v důsledku úmrtí poškozeného [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne 29. 5. 2018 v areálu [příjmení] [jméno], [adresa], v důsledku pracovního úrazu. Poškozený byl zaměstnancem žalované a uvedeného dne prováděl dle pokynů jednatele žalované [příjmení] [příjmení] malířské práce ve vnitřní místnosti. Poškozeného na místě nalezli [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a to v pozici břichem dolů, z hlavy poškozeného vytékala krev, pojezdové lešení bylo spadlé a kolem byla rozlitá barva. Policie ČR po příjezdu na místo zjistila, že poškozený zemřel uvedeného dne v 11:15 hodin bez cizího zavinění po pádu z lešení na podlahu místnosti, kde byl nalezen. Pojezdové kovové lešení, z něhož poškozený práci prováděl, nebylo zajištěno bočními jistícími podpěrami a nemělo zaaretovaná pojízdná kolečka. Vyšetřování bylo vedeno po č. j. KRPA-200318/ČJ-2018-001318. Poškozený tedy utrpěl úraz při plnění pracovních úkolů dle pokynů zaměstnavatele, když spadl z lešení, které nebylo dostatečně zajištěno. Tvrzení jednatele žalované, že poškozený odstranil jistící podpěry lešení sám a poté je uložil do šatny, je účelové, stejně tak je účelové a nelogické tvrzení, že poškozený měl malovat stěny jen do výše 150 cm a neměl lešení používat. Výmalbu je třeba provádět najednou, aby se netvořily přechody a mapy. Žalovaná nezajistila dostatečnou bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, v důsledku čehož došlo k pracovnímu úrazu s následkem smrti. Ve svém závěrečném návrhu žalobci uvedli, že v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že žalované jakožto zaměstnavateli vznikla odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem, sporná je poté pouze existence liberačního důvodu na straně zaměstnavatele. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021 uvedli, že povinnost a břemeno tvrzení a důkazní ohledně liberačního důvodu ve smyslu § 367 odst. 1, 2 zákoníku práce nese v řízení zaměstnavatel. Liberace je možná jen tehdy, pokud pokyn vztahující se k zajištění bezpečnosti práce byl v daném případě pro zaměstnance srozumitelný (21 Cdo 576/2018), a zároveň jeho dodržování bylo zaměstnavatelem kontrolováno. Žalovaná neprokázala, jaké pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci poškozenému udělila a zda tyto byly pro poškozeného srozumitelné. K této skutečnosti vypovídal pouze jednatel žalované, který má logicky zásadní zájem na výsledku řízení. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by takové pokyny byly žalovanou kontrolovány. žalovaná neprokázala ani podstatu liberačního důvodu, a to, že poškozený její pokyny k zajištění BOZP nedodržel a tato skutečnost byla jedinou příčinou jeho úmrtí. 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Tvrdila, že poškozený byl instruován, aby výmalbu místnosti prováděl pouze do výšky 150 cm a bylo mu výslovně zakázáno používat lešení, manipulovat s ním, či provádět práce ve výšce. Výmalbu není nutno provádět najednou, používané barvy umožňují nanášet je postupně. Poškozený postupoval lehkovážně, když pokyn zaměstnavatele nerespektoval a na lešení, ze kterého odstranil stabilizátory, vstupoval. Lešení bylo na místě od 25. 5. 2018 a bylo stále osazeno stabilizátory, než je odstranil poškozený. Policie ČR, která událost šetřila, věc odložila; na straně žalované nezjistila žádné pochybení. Příčinou úmrtí poškozeného dle úmrlčího pasu bylo selhání srdce. Nejedná se o pracovní úraz. V závěrečném návrhu žalovaná zdůraznila, že poškozený nerespektoval výslovný pokyn zaměstnavatele, k úmrtí došlo v důsledku pádu z lešení, které měl zakázáno používat. Ustanovený znalec dospěl k závěru, že zranění poškozeného, které vedlo k jeho úmrtí, vzniklo v důsledku pádu z výšky. Poškozený také požil na pracovišti alkohol, a nacházel se ve stavu těžké opilosti. Žalovaná se tedy odpovědnosti za škodu zprostila podle § 270 odst. 1 písm. a) a podle § 270 odst. 1 písm. d) zákoníku práce. 3. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl žalobu zamítnout. V řízení bylo prokázáno, že příčinou úmrtí byla dle pitevního protokolu srdeční a dechová nedostatečnost při terminální aspiraci krve. V pitevním protokolu je dále uvedeno, že bylo zjištěno v krvi poškozeného 2,19 g alkoholu, na místě se dále našla lahev od vodky s neznámou tekutinou. Žalovaná i vedlejší účastník uplatňují liberační důvod podle § 270 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce. Ke srozumitelnosti pokynu jednatele žalované [příjmení] [příjmení] ve vztahu k poškozenému uvedl, že oba muži jsou státními příslušníky Ukrajiny, nemohlo proto dojít k nesrozumitelnosti uděleného pokynu v důsledku jazykové bariéry. 4. Zdejší soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, tak, že žalobu s návrhem, aby žalovaný uhradil každému ze žalobců částku 240 000 Kč, zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II). Rozsudek byl k odvolání žalobců potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 327/2020-174 Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1590/2021-200 rozhodl tak, že dovolání žalobců proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá (výrok I), a dále rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (výrok II). V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud připomněl, že pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (§ 349 odst. 3 zák. práce). Z tohoto ustanovení vyplývá, že, kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu; právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem. Není ničím vyloučeno, aby s ohledem na případnou složitost problematiky, v jejímž kontextu je vydáván, byl pokyn pro snazší pochopení doplněn bližším odvodněním, uvedení důvodu však není náležitostí, bez které by měl být pokyn jako takový neúplný. Je třeba totiž mít na zřeteli, že pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vlastně představuje závazné pravidlo chování, které (v zákonných mezích) ukládá povinnost něco (ne) konat, či něčeho se zdržet, aniž by – důsledně vzato – jeho adresát byl oprávněn jeho obsah hodnotit z hlediska jeho důvodů, případně z hlediska jeho smyslu a účelu. To platí zejména, je-li obsahem pokynu absolutní, srozumitelně vyjádřený, zákaz určitého chování, který adresát musí bez dalšího respektovat (srov. též rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1988, sp. zn. 6 Cz 79/1988 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 268/2015). Procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti tom, že se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu přitom má zaměstnavatel, který rovněž nese břemeno tvrzení a důkazní. To platí také tehdy, tvrdí-li zaměstnanec, že porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnancem nebylo jedinou příčinou škody, byť by bylo prokázáno, že zaměstnanec tyto předpisy porušil (srov. například ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím zákoníku práce závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod číslem 34/1997, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod číslem 143/2005). K účastnické výpovědi jednatele žalované Nejvyšší soud uvedl, že pakliže by obsah rozhovoru jednatele žalované a poškozeného nebylo možno zjistit jinými důkazy, je možno vyjít i z výpovědi účastníka; tuto je ovšem nutno hodnotit velmi pečlivě z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti, zejména v kontextu jiných (nepřímých) důkazů. K nedostatkům v hodnocení důkazů soudů obou stupňů ve vztahu ke skutkovému závěru, že poškozený spadl z pojezdového lešení, které používal k práci Nejvyšší soud uvedl, že se za současného stavu jedná pouze o důkazně nepodloženou spekulaci. Žalovaná tak existenci liberačního důvodu podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce za současného důkazního stavu zatím neprokázala. Soud ve věci postupoval v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1590/2021-200. 5. Provedeným dokazováním