15 C 272/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že dne 19. 1. 2021 žalobkyně zřídila a pro žalovanou vede běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ Běžný účet“). Následně byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena dne 19. 8. 2021 smlouva o úvěru [číslo], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Úvěrový účet povoleného přečerpání byl otevřen ke dni 19. 8. 2021 a počínaje tímto dnem mohl být úvěr čerpán. Úroková sazba byla sjednána dle čl. II smlouvy ve výši 18,90 % p.a. s tím, že pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši [příjmení] sazby stanovené ČNB, zvýšené o osm procentních bodů. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, čímž se dostala do prodlení se splácením a žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 5 183,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 159,23 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, účtovaných v souladu s uzavřenou smlouvou a příslušnými sazebníky, úroku ve výši 8,05 % p.a. z částky 30 000 Kč (tj. z jistiny) od 29. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 31 500 Kč (tj. z jistiny a poplatků) od 29. 3. 2023 do zaplacení. Dlužnou částka žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: 7. Žalobkyně s žalovanou uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 19. 8. 2021 k běžnému účtu žalované [číslo] Smlouvu o kontokorentu [číslo], jejímž předmětem bylo poskytnutí neúčelového revolvingového úvěru na dobu neurčitou, do výše úvěrového limitu 30 000 Kč s tím, že úvěr lze čerpat ode dne 19. 8. 2021. Sjednány byly zejména tyto poplatky – upomínka/výzva k uhrazení dlužné částky 300 Kč/500 Kč a výzva ke splnění smluvních podmínek 150 Kč ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalované. Smlouva byla uzavřena na dobu trvání závazků, které z ní plynou. Pro případ, že žalovaná nesplní řádně a včas své peněžité závazky, je žalobkyně oprávněna účtovat z částek po splatnosti úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ke dni uzavření Smlouvy REPO sazba ČNB + 8 % ročně) a smluvní pokutu v denní výši 0,10 %. Žalobkyně je oprávněna zesplatnit úvěr, neumožnit čerpání úvěru, snížit úvěrový limit, blokovat účty žalobkyně, změnit pořadí splácení, použít zůstatky účtů a došlé úhrady na splacení splatných závazků žalobkyně, pokud nastane skutečnost, která může ohrozit splacení úvěru, přičemž mezi tyto skutečnosti patří zejména prodlení se splácením peněžitých částek (zjištěno ze smlouvy o kontokorentu [číslo]). 8. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě prohlášení žalované, že nemá splatné a nezaplacené závazky vůči věřitelům, prověřením skutečnosti, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku, kontrolou informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), přes který zjistil, že žalovaná se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet, kontrolu přes systém Solus, ve kterém žalovaná neměla ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalované též s ohledem na její životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná (zjištěno z potvrzení o výši pracovního příjmu, CBCB informace, vyhodnocení žádosti o úvěr GRIF). 9. Žalovaná vyčerpala kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč (zjištěno z transakční historie úvěru). 10. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 4. 4. 2023 včetně podacího archu). 11. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 18. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 20. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úprav