18 C 338/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal na žalovaných zaplacení 45 114,53 Kč s odůvodněním, že žalovaní jsou vlastníky jednotky [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [část obce], [územní celek]. Žalovaní jsou povinni hradit měsíční platby na zálohy za služby poskytované v souvislosti s užíváním jednotky a platby do fondu dlouhodobých záloh na opravy. Žalovaní na výše uvedené platby hradí nepravidelně a na úhradě nedoplatku za vyúčtování zálohových měsíčních plateb za období od [datum] do [datum] dluží žalobci částku 45 114,53 Kč. Žalovaní přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradili. Žalovaní se ve věci nevyjádřili. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaní jsou občané Slovenska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Slovensko jsou členskými státy Evropské unie, určil soud rozhodné právo pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 24 odst. 1 tohoto nařízení bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Z listinných důkazů předložených žalobcem dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaní jsou manželé, součástí jejich společného jmění manželů je jednotka [číslo] nacházející se v budově [adresa], zapsaná na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek] (list vlastnictví [číslo]). Celková částka měsíčních záloh předepsaná žalovaným prostřednictvím správce žalobce za dlouhodobé zálohy na služby, opravy a údržbu a zúčtovatelné zálohy činí od [datum] částku ve výši 6 646 Kč se splatností k 15. dni v aktuálním měsíci (předpis měsíčních záloh od [datum]). Žalobce vystavil žalovaným vyúčtování za dlouhodobé zálohy na služby, opravy a údržbu a zúčtovatelné zálohy za období od [datum] do [datum], kdy nedoplatek pro bytovou jednotku [číslo] činil 45 114,53 Kč a byl splatný dne [datum] (vyúčtování za rok [rok]). Žalobce vyzval žalované k zaplacení mimo jiné částky 45 114,53 Kč dopisem ze dne [datum] odeslaným následujícího dne (předžalobní výzva ze dne [datum] a podací stvrzenka). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použije přednostně. Podle čl. 4 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitostí, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází. Vzhledem k tomu, že předmětná nemovitost se nachází na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle § 1181 o. z. platí vlastník jednotky zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Podle § 7 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Soud má za prokázané, že žalovaní neuhradili žalobci nedoplatek z vyúčtování záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním jednotky a platby do fondu oprav za období od [datum] do [datum], celkem ve výši 45 114,53 Kč. Žalovaní nedoplatek na základě vyúčtování řádně a včas neuhradili a ocitli se v prodlení, proto vzniklo žalobci právo i na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti. Z výše uvedených důvodů soud shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 10 506 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2 256 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 7 350 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a § 6 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 2 940 Kč, a dále odměnou za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a § 6 a 7 AT, za jednoduchou výzvu k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny činí 1 470 Kč -) a odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) O povinnosti žalovaných zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.