18 C 385/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Návrhem podaným k soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], v rámci které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované posouzením její příjmové a výdajové stránky a po nahlédnutí do externích registrů. Žalovaná byla oprávněna revolvingový úvěr čerpat opakovaně vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce 250 000 Kč, přičemž se poskytnutý úvěr žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,64 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty úroky, příslušná část revolvingového úvěru a poplatky. Žalovaná neplnila své povinnosti plynoucí jí z úvěrové smlouvy a splátky řádně a včas nehradila, a proto žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dluh žalované ve výši 246 163,68 Kč představuje po započtení úhrad provedených žalovanou ve výši 12 270 Kč nesplacenou jistinu úvěru 244 563,68 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč (300 Kč za každý měsíc vymáhání) a smluvní pokutu 1 000 Kč (500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky). Žalobkyně dále žádá přiznat příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 18 479,50 Kč (součet zbylých nesplacených úroků vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru a úroku 11,9 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění do dne podání návrhu), úroku 11,9 % ročně z částky nesplacené jistiny od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 7 779,72 Kč za období od 15. dne po zesplatnění úvěru z jistiny, poplatků a pokut do dne sepsání žaloby a dále od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní marně písemně vyzývána k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Ruské federace. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících ze závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost musí být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, a proto může být žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná podepsala dne [datum] s žalobkyní úvěrovou smlouvu [číslo] s úvěrovou kartou [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do výše 250 000 Kč s roční úrokovou sazbou 11,90 % a RPSN 12,57 %, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v kalendářním měsíci v minimální výši 1,636 % z úvěrového rámce, tj. 4 090 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem činila 266 116 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla mezi stranami sjednána povinnost žalované uhradit žalobkyni vyúčtované účelné náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, dále povinnost žalované uhradit smluvní pokutu 500 Kč a oprávnění žalobkyně k zesplatnění úvěru při prodlení žalované se zaplacením dvou a více splátek. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že má vysokoškolské vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnost k dětem, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, je zaměstnaná u advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly úvěrové podmínky žalobkyně s kódem [anonymizováno] (úvěrová smlouva). Ve sjednané splátce je dle čl. 5 úvěrových podmínek s kódem [anonymizováno] zahrnuta příslušná část čerpaného úvěru (jistiny), sjednané úroky, poplatky a případné sankce. Podle čl. 8 úvěrových podmínek náleželo řešení sporů ze smlouvy věcně a místně příslušnému soudu. Podle čl. 9 úvěrových podmínek se smlouva o úvěru řídí platnými zákony České republiky (úvěrové podmínky). 6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované zjištěním jejího kreditního skóre. Posoudila její příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumala klientské informace o věku, vzdělání, příjmu, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení apod., k čemuž používá statistický model. Žalobkyně rovněž kontrolovala žalovanou v externích registrech SOLUS a NRKI, dále CEE a ISIR (metodika posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně prověřila žalovanou ve dnech [datum] a [datum] v registrech SOLUS, NRKI, databázi CEE a ISIR s žádným negativním výsledkem (karta klienta). 7. Žalovaná čerpala poskytnutý úvěr ve výši 250 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu. Žalovaná uhradila za trvání úvěrového vztahu pouze první tři splátky, naposledy na úvěr hradila částku 4 090 Kč dne [datum]. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Celkem za dobu trvání smlouvy žalovaná vyčerpala částku jistiny 250 000 Kč a uhradila 12 270 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 5 436,32 Kč a na úrok 6 833,68 Kč. Na jistině zbývá proto uhradit 244 563,68 Kč, na kapitalizovaném úroku z úvěru pak 11 223,67 Kč. Žalobkyně dále naúčtovala žalovanému náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč. Po zesplatnění kapitalizovala žalobkyně obchodní úrok za období od [datum] do [datum] na částku 7 255,83 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] na částku 7 779,72 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně dopisem datovaným [datum] úvěr žalované k tomuto dni zesplatnila a vyzvala ji k jeho úhradě do 14 dnů ode dne sepsání výzvy (zesplatňující dopis). Dopis byl žalované na její adresu odeslán téhož dne (podací arch). 8. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dlužné částky dopisem datovaným dne [datum] odeslaným na adresu žalované následujícího dne (předžalobní výzva včetně podacího archu). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, neboť smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. m. s. žádné kolizní normy pro závazkové vztahy neobsahuje. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z ujednání obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy. 11. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité čá