21 C 143/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Na základě dodatku [číslo] – smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] byl žalovanému po vyhodnocení úvěruschopnosti poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 17,9 % splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka] vždy k 20. dni měsíce počínaje [anonymizováno] [rok]. Předpokládané datum splacení bylo stanoveno na [datum]. Žalovaný úvěr řádně splácel do [anonymizováno] [rok]. Počínaje [anonymizováno] [rok] žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně proto v důsledku porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. O tom žalobkyně žalovaného informovala dopisem – předžalobní výzvou ze dne [datum]. Ke dni předcházejícímu zesplatnění tvořila dlužnou pohledávku žalovaného část jistiny ve výši [částka] a nesplacený smluvní úrok z úvěru ve výši [částka]. Žalovaný následně část dluhu v nepravidelných splátkách uhradil, a dluh žalovaného tak činí [částka] a příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila svým podáním ze dne [datum], kdy vyjádřila souhlas s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný se na ústní jednání konané dne [datum], ke kterému byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Slovenská republika jsou členskými státy Evropské unie, určil soud rozhodné právo pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po [datum]. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 5. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,9 % ročně splácet formou měsíčních splátek ve výši [částka] (zjištěno z Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet]). Vzhledem k prodlení žalovaného se splátkami došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru a žalovaný byl k zaplacení dlužné částky [částka] vyzván dopisem o zesplatnění úvěru – předžalobní výzvou (zjištěno z dopisu ze dne [datum], přehledu plateb, podacího archu). Žalovaný po zesplatnění dále žalobkyni uhradil dne [datum] celkem částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni částku [částka] (zjištěno z přehledu plateb). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použije přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení je dle volby práva rozhodným právem právo České republiky, které si strany sjednaly v odstavci 1 závěrečných ustanovení podmínek pro používání úvěru v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení týkajících se spotřebitelských smluv. 8. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr. 9. Dle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši [částka], vznikla žalovanému povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky úvěrové smlouvy, žalobkyně pohledávku v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila a následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, včetně smluvených úroků. Dluh žalovaného činí [částka] a příslušenství. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 11. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. 13. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když neshledal důvody k jejich prodloužení.