25 C 390/2018-449 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhal ochrany před diskriminací a náhrady nemajetkové újmy s tvrzením, že byl bezprecedentním justičním zločinem nezákonně odsouzen k 7,5 letům odnětí svobody, ke kterému následně přibylo další nezákonné odsouzení o výměře 24 měsíců. Žalobce založil veřejně prospěšnou iniciativu vězněných osob, kterou podepsalo přes 1 000 osob z řad vazebně stíhaných, důsledkem čehož dochází k soustavné dehonestaci a kriminalizaci žalobce a snižování jeho důstojnosti bez ohledu na nepříznivý zdravotní stav. Žalobce se proto domáhal svých práv formou stížností, podnětů i trestních oznámení, avšak diskriminace i dehonestace pokračují. Podání jiných osob jsou řešena odlišným způsobem, což prokazuje přímou i nepřímou diskriminaci žalobce. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že se od května 2015 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v různých věznicích v České republice. Je chronicky nemocnou osobou, invalidním důchodcem a bývalým advokátem, je osobou citlivou na zásahy do svých práv. Žalobce je obětí přímé i nepřímé diskriminace, a to z důvodu zdravotního postižení, zejména v přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování. Diskriminace probíhá ze strany pracovníků [anonymizována dvě slova] (buď přímým jednáním, nebo naopak opomenutím jednat) a ze strany přístupu dozorujících krajských státních zastupitelství, zejména [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], které se na diskriminaci spolupodílejí způsobem výkonu dozorčích pravomocí nad způsobem výkonu trestu odnětí svobody. Uvedená diskriminace plyne ze záznamů stížnostní agendy: žalobce byl jako nekuřák a silný astmatik opakovaně umístěn na cele s kuřáky, kde mu bylo spoluvězni vyhrožováno (žalobce podal dvě stížnosti ze dne 21. 2. 2016 a 12. 2. 2019), pracovníci [anonymizována dvě slova] o tomto věděli, ale situaci neřešili; žalobce jako silný astmatik byl opakovaně umisťován do cel napadených plísní, došlo i k tomu, že mu nebyla pracovníky [anonymizována dvě slova] dodána antialergika (žalobce podal stížnost ze dne 27. 7. 2016); pracovníky [anonymizována dvě slova] došlo při způsobu výdeje léků, redukování jejich množství, pomíchání v průběhu prohlídky a následnému zabavení z důvodu označení za potenciální návykové látky či jejich prekurzory, k odlišnému zacházení s žalobcem jako osobou nemocnou, ač se tento přístup snaží působit jako běžná praxe (stížnost ze dnů 19. až 23. 4. 2018); žalobci opakovaně nebyla podávána strava v souladu s předepsanou dietou (stížnosti např. ze dnů 19. až 23. 4. 2018, 17. 5. 2018, 23. 7. 2018), při upozornění na tuto skutečnost byl pracovníky [anonymizována dvě slova] dehonestován; při silných bolestech a zdravotních potížích byla žalobci odmítána zdravotní péče s odkladem na několik následujících dní (např. stížnost ze dne 18. 6. 2018, 5. 3. 2019, 28. 3. 2019 či 10. 5. 2019) s argumentací, že nevykazuje známky akutního onemocnění, ačkoliv žalobce je osobou chronicky nemocnou, nadto pracovníci [anonymizována dvě slova] odmítli fotodokumentovat otoky a vyrážku žalobce za účelem poskytnutí adekvátní péče (stížnost ze dne 26. 7. 2018); žalobci byl odmítnut pohovor s psychologem (stížnost ze dne 5. 3. 2019), což žalobce vzhledem k zažívanému pocitu marnosti vnímal jako zvlášť závažný zásah do svých práv; žalobci bylo odmítnuto poskytnutí zdravotnické dokumentace po absolvování lékařských ošetření ze strany lékařů [anonymizována dvě slova] (stížnost ze dne 4. 7. 2018) a následně mu byla část zdravotnické dokumentace zabavována; dlouhodobě je k žalobci přistupováno nerovně, když je mu ze zdravotních důvodů znemožňován důstojný výkon trestu odnětí svobody (chybějící madla pro invalidy ve sprše, nemožnost donést si při vycházce ven vlastní židli při absenci laviček, neodůvodněné změny či rušení zdravotních úlev, cynické vyřizování stížností aj.); žalobci bylo také zasahováno do svobody náboženství (znemožněná účast na bohoslužbě, stížnost ze dne 2. 2. 2019). Podle žalobce tak lze v jednání a postupu 1. žalované a rozhodovací činnosti 2. žalované spatřovat přímou i nepřímou diskriminaci žalobce ve vztahu ke zdravotní péči a jejímu poskytování. Ve značné míře také docházelo ke snižování jeho důstojnosti, čímž mu vznikla nemajetková újma. Žalobce se proto domáhá určení, že rozhodovací činností žalované č. 1 a žalované č. 2 se žalovaní dopustili diskriminace žalobce (bylo porušeno základní právo žalobce na ochranu zdraví, právo na rovné zacházení a právo na právní ochranu před diskriminací), dále aby soud uložil žalované č. 2, aby upustila od diskriminace žalobce a aby se tohoto jednání do budoucna zdržela, a uložil žalované č. 1, aby odstranila následky diskriminačního zásahu specifikovaných ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku, a aby uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč jako náhradu vzniklé nemajetkové újmy. 2. První žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že tvrdí-li žalobce v žalobě skutečnosti, z nichž dovozuje, že je diskriminován, je povinen svá tvrzení prokázat (tj. že byl vystaven odlišnému či méně příznivému zacházení). Žalobce by se mohl vznesených nároků domáhat jen v mezích zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, podle něhož je žalobce povinen uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit, že by ze strany 1. žalované došlo v jeho případě k přímé či nepřímé diskriminaci. Antidiskriminační zákon však dopadá výlučně na vztahy soukromoprávní povahy (mezi subjekty rovného postavení); skutečnosti uváděné žalobcem nelze pod ustanovení antidiskriminačního zákona subsumovat. I kdyby bylo třeba působnost antidiskriminačního zákona vykládat šířeji, žalobce v žalobě netvrdil žádnou konkrétní situaci, v níž by s ním bylo zacházeno méně příznivě než s jinými odsouzenými (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 2856/17). Obsahově žaloba míří spíše k přezkumu zacházení s odsouzeným v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, čehož lze však dosáhnout pouze prostředky práva veřejného. Nadto u žalobce v průběhu výkonu trestu právě vzhledem k jeho zdravotnímu stavu došlo k opakovaným úlevám, byl tedy oproti ostatním odsouzeným„ zvýhodněn“. Namítá-li žalobce způsob vyřizování jeho stížností, opět se jedná o oblast veřejného práva, které poskytuje prostředky ochrany proti způsobu vyřízení stížností. K údajnému snižování lidské důstojnosti 1. žalovaná uvedla, že je třeba mít na zřeteli, že výkon trestu odnětí svobody je specifickým režimem působení na pachatele trestných činů, který nemůže být kopií života na svobodě. Absence madel pro invalidy ve sprše či laviček na vycházkovém dvoře nevypovídá nic o diskriminačním jednání 1. žalované, neboť se jedná o souhrn bezpečnostně organizačních opatření, které platí pro všechny vězněné osoby. Ve vyjádření v reakci na doplnění žaloby 1. žalovaná zopakovala, že námitky žalobce stále směřují výhradně vůči zacházení s odsouzenými v rámci výkonu trestu odnětí svobody, tedy se týkají výlučně výkonu veřejné moci, nejde o soukromoprávní spor (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce v doplnění žaloby vypustil odkazy na tzv. antidiskriminační zákon a namítá toliko porušení práv vyplývající z Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, čehož se však nelze na úrovni soukromoprávních vztahů před soudem domáhat; žalobci chybí aktivní žalobní legitimace. Domněle nezákonná rozhodovací činnost 1. žalované nemůže být revidována občanskoprávní žalobou, ale výlučně prostředky práva veřejného. Veřejnoprávní povahu lze přitom dovodit u každého ze žalobcem namítaných zásahů (přemisťování žalobce, zabavení rehabilitačních pomůcek, ukládání kázeňských trestů, stravování, oděv odsouzených, užívání donucovacích prostředků, neumožnění navštěvovat přednášky a cvičení na [anonymizována dvě slova] apod.). Stejně tak uložit 1. žalované, aby nepokračovala v tvrzeném nezákonném zásahu, nelze prostřednictvím občanskoprávní žaloby. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy 1. žalovaná uvedla, že z žaloby není patrný původ tvrzené nemajetkové újmy, ani není jasné, jakým způsobem žalobce dospěl k požadované částce 500 000 Kč. Navrhla proto řízení zastavit, případně žalobu zamítnout. 3. Druhá žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ve věci spatřuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku pravomoci civilních soudů. V žalobě uvedené skutečnosti je po obsahové stránce třeba vyhodnotit jako stížnosti či podněty podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Speciální úpravou je poté zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ve vyjádření v reakci na doplnění žaloby 2. žalovaná uvedla, že navrhovaný petit není žalobcem opřen o skutková tvrzení uvedená v žalobě, a není ani podepřen právní argumentací; petit je nelogický a neurčitý. Ve vztahu k 2. žalované nevznáší žalobce ani tvrzení, ze kterých by bylo možné seznat, jaké konkrétní jednání má být předmětem žaloby na ochranu před diskriminací, tj. z čeho žalobce dovozuje, že bylo ve vztahu k rozhodování