28 C 342/2023-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 770,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí s tím, že žalovaný uzavřel distančním způsobem s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]) se sídlem [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta, dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 11 770,18 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši 11 770,18 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil, ani po upomínkách. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně i žalovaný nereagovali na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, kde se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal řádně a včas poskytnutou částku vrátit, včetně náhrad účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky a sjednaného úroku (prokázáno smlouvou ze dne [datum]). Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 20 940 Kč v období od [datum] do [datum] a v témže období žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně plnil ve výši částku ve výši 21 268,08 Kč (prokázáno přehledem o poskytování úvěru a plnění žalovaného). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného upomínkou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 11 770,18 Kč (prokázáno z předžalobní upomínky ze dne [datum]). 5. Ze skutkových zjištění učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku, a žalovaný se zavázal žalobkyni finanční částku vrátit spolu s poplatkem a sjednaným úrokem. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 940 Kč, a vrátil celkem částku 21 268,08 Kč. 6. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 940 Kč, žalovaný žalobkyni tuto částku v plné výši vrátil, nad rámec poskytnuté částky uhradil 328,08 Kč. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, ale žádným způsobem neprokázala, že by před poskytnutím úvěru zkoumal její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]), neboť finanční situace žalovaného nebyla žalobcem (právním předchůdcem) zjišťována dostatečně, nebyla tudíž splněna povinnost stanovená zákonem, resp. tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně byla. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně má nárok pouze částku 20 940 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z. Jelikož žalobkyně v řízení potvrdila, že žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 21 268,08 Kč, lze uzavřít, že žalovaný vrátil vše, co mu žalobkyně poskytla a k tomu navíc 328,08 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. 11. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok I.) 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovanému jakožto úspěšné straně řízení žádné náklady řízení nevznikly. (výrok II.)