31 C 103/2023-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 107 350 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný založil s žalobkyní (tehdy společností [právnická osoba], [IČO], nyní [právnická osoba], [IČO]) smluvní vztah [číslo] na základě kterého žalovaný vykonával zprostředkovatelskou činnost dle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Na základě smlouvy o obchodním zastoupení se žalobkyně a žalovaný dohodli na spolupráci, kdy žalovaný se zavázal za podmínek stanovených smlouvou vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech, případně zájemce o jejich změnu či zrušení, kdy po jejich uzavření měl nadále klientům poskytovat řádný servis spojený s uzavřenými smlouvami. Žalovanému vznikl nárok na provizi za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. Provize byly žalovanému vypláceny zálohově dopředu, kdy nadále nesl odpovědnost za vrácení provize, nebo její poměrné části. V rámci smlouvy poskytovala žalobkyně za žalovaného i další plnění spojené s předmětem její činnosti, kdy se může jednat např. o úhradu poplatku za registraci u České národní banky a další poplatky spojené se zprostředkovatelskou činností, které se žalovaný zavázal následně uhradit. V případě, kdy klient smlouvu o finančním produktu předčasně ukončil, byl žalovaný zavázán část této provize vrátit žalobkyni, což však žalovaný neučinil. Výše provize z jednotlivých uzavřených smluv o finančním produktu, stejně tak jako výše části provize, kterou je žalovaný povinen vrátit, se řídí podmínkami jednotlivých sjednaných smluv, kdy žalovaný byl o těchto provizích neustále informován pomocí interního systému žalobkyně, ke kterému měl nesporně přístup, neboť v opačném případě by nemohl jednotlivé smlouvy o finančních produktech uzavírat. Žalobkyni tak vznikl nárok na zpětnou úhradu částky ve výši 107 350 Kč s příslušenstvím, kdy tato částka představuje nevrácené provize a další úhrady, které učinila žalobkyně za žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) usnesením zdejšího soudu č. j. EPR 41385/2023 – 9 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v návrhu, žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě č. [anonymizováno], na jejímž základě se žalovaný zavázal zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv s třetími osobami výhradně pro žalobkyni a také zprostředkovávat smlouvy o finančních službách uzavíraných mezi partnery a třetími osobami a žalobkyně se zavázala za tuto činnost zaplatit žalovanému odměnu (zejména provizi). Ve smlouvě bylo stanoveno, že odměna je žalovanému vyplácena bezhotovostně převodem na bankovní účet a že žalovaný provádí činnost dle smlouvy na vlastní účet, tedy že nemá nárok na úhradu nákladů spojených s činností dle smlouvy. Ve smlouvě taktéž bylo, že v případě, že žalovanému nevznikl nárok na výplatu odměny, je povinen ji vrátit, přičemž odměna je částečně nebo plně vratná, pokud se zjistilo, že nárok na její výplatu vůbec nevznikl nebo následně odpadl. Žalovanému rovněž nevznikl nárok na provizi, pokud obchod nebyl realizován v důsledku činnosti žalovaného /prokázáno smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě [anonymizováno] Žalobkyně žalovanému vyúčtovala na provizích záporný zůstatek ve výši 107 349,6 Kč, tj. žalovaný měl tuto částku vrátit z vyplacených provizí. Dále žalovanému vznikla povinnost k úhradě částky 1 200 Kč jakožto nákladů vynaložených při uplatnění pohledávky /zjištěno z rozpisů výplaty provize a odměn žalovaného/. Žalobkyně žalovaného k zaplacení částky vyzvala /prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum], podacím archem/. 6. Podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 7. Podle § 2483 odst. 1 o. z. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. 8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena příkazní smlouva podle § 2430 a násl. o. z. a smlouva o obchodním zastoupení podle § 2483 a násl. o. z., na základě které se žalovaný zavázal vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k uzavírání pojistných a dalších finančních smluv a žalobkyně se zavázala platit žalovanému provizi. Žalovaný byl povinen vrátit část provize za podmínky sjednané ve smlouvě. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala vratné provize ve výši 107 350 Kč. Žalovaný na svůj dluh (vratné provize) ničeho neuhradil ani po výzvě žalobkyně. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužné částky, a proto soud žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud v souladu se shora uvedenou žalobou přiznal žalobkyni na nákladech spojených s uplatněním pohledávky vyplývající ze shora uvedeného dle ust. § 513 o.z. ve spojení s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. částku ve výši 1 200 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 057,6 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 294 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 107 350 Kč sestávající z částky 5 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 420Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. a z částky 5 420 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 160 Kč ve výši 3 603,6 Kč, tj. celkem 25 057,6 Kč. 13. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.