31 C 176/2022-125 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 112 551 Kč s příslušenstvím, které vzniklo na straně žalovaných v návaznosti na zrušení výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ Původní výrok o nákladech řízení“ a„ Usnesení Městského soudu“) nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2578/18 ze dne [datum] (dále jen„ Nález Ústavního soudu“). Předmětným nálezem Ústavního soudu bylo rozhodnuto o porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, a tedy důvodnosti ústavní stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 ze dne [datum rozhodnutí] o výpočtu celkové částky náhrady nákladů řízení ve výši 1 543 318 Kč, kterou byla žalobkyně povinna uhradit žalovaným k rukám jejich právního zástupce. Původní výrok o nákladech řízení byl Nálezem Ústavního soudu zrušen a usnesením Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–328 ze dne [datum rozhodnutí], resp. opravným usnesením téhož soudu č. j. 12 Co 284/2019–337 ze dne [datum rozhodnutí] bylo opětovně rozhodnuto o nákladech řízení, a to tak, že bylo žalobkyni uloženo uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 430 767 Kč (dále jen„ Nový výrok o nákladech řízení“). Právní mocí Nálezu Ústavního soudu došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaných, jelikož žalobkyně ačkoliv s náklady ve výši 1 543 318 Kč nesouhlasila, s ohledem na právní moci a vykonatelnost, tyto obratem dne [datum] v celé částce uhradila. Při této úhradě postupovala v souladu s původním výrokem o nákladech řízení a tyto uhradila na bankovní účet, který jí za tímto účelem právní zástupce žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], písemně na žádost žalobkyně sdělil. Jelikož se mezi stranami nepodařilo dosáhnout smírného řešení, žalobkyně ve vztahu k žalovaným provedla jednostranné započtení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 318 Kč proti pohledávce žalovaných na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 430 767 Kč dle nového výroku o nákladech řízení, v důsledku čehož pohledávka žalovaných zcela zanikla a pohledávka žalobkyně nadále trvá v rozsahu 1 112 551 Kč. Oznámení o jednostranném započtení pohledávky bylo zasláno, jak právnímu zástupci žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak také každému ze žalovaných. V rámci uvedeného oznámení o započtení pohledávky současně žalobkyně žalované vyzvala, aby zbývající pohledávku uhradili bezhotovostním převodem na žalobkyní uvedený účet. Dne [datum] žalobkyně obdržela odpověď ze strany nové právní zástupkyně žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která mimo jiné uvedla, že žalovaní pohledávku žalobkyně za žalovanými z titulu bezdůvodného obohacení neuznávají, neboť tyto prostředky nikdy neobdrželi, a to z důvodu údajné zpronevěry těchto peněžních prostředků ze strany jejich bývalého právního zástupce, zesnulého [anonymizováno] [ulice]. Mezi stranami je nesporné: že ze strany žalobkyně došlo v souladu s původním výrokem o nákladech řízení k úhradě částky ve výši 1 543 318 Kč na bankovní účet sdělený [anonymizováno] [jméno] [příjmení]; že nálezem Ústavního soudu došlo ke zrušení původního výroku o nákladech řízení a že žalobkyně žalovaným doručila oznámení o započtení pohledávek ze dne [datum], v rámci kterého jednostranně započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 318 Kč proti pohledávce žalovaných na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 430 767 Kč. Jako sporné se tedy primárně jeví, zda žalobkyně disponuje pohledávkou na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 112 551 Kč (resp. před provedeným započtením ve výši 1 543 318 Kč), a to s ohledem na skutečnost, zda byla žalovaným řádně uhrazena náhrada nákladů řízení dle původního výroku o nákladech řízení, když byla uhrazena v souladu s tímto výrokem na bankovní účet jejich právního zástupce, přestože tento (údajně) tyto prostředky následně zpronevěřil a zda v případě kladné odpovědni, došlo v takovém případě ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaných. Žalovaní, ačkoliv tuto pohledávku v úvodu co do výše a existence dříve v zásadě uznali, když informovali prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce ([anonymizována dvě slova]) žalobkyni, že by souhlasili se vzájemným započtením, nově pohledávku žalobkyně sporují. Odůvodňují to tím, že se jim prostředky nedostali do dispozice, neboť měly být (údajně) zpronevěřeny jejich původním právním zástupcem, [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyně však úhradu učinila v souladu s původním výrokem o nákladech řízení na určený bankovní účet právního zástupce, tj. na určené platební místo žalovaných. Z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že žalobkyně dokonce neměla jinou možnost než uhradit částku na určené platební místo. Vztah mezi žalovanými a [anonymizováno] [příjmení] je pak ryze interním právním vztahem, jež se žalobkyně nemůže jakkoliv dotýkat, zcela jistě pak nemůže ovlivňovat uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedené rovněž potvrzuje ustálená rozhodovací praxe soudů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2659/2006, nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 3314/09). Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že byl bankovní účet označen právním zástupcem dodatečně, nikoliv v rámci samotného soudního výroku (k tomu Svoboda, Hromada, Levý, Vláčil, Tlášková, Pirk. Náklady řízení, 1. vydání, 2017, ISBN: 978-7400-650-0, s. 134-140). Žalobkyně považuje za zcela dostatečné odkázat na ustálenou rozhodovací praxi soudů, ze které jasně vyplývá, že v uvedeném případě skutečně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 319 Kč, přičemž následné započtení bylo rovněž učiněno v souladu s touto praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3754/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4478/2016). 2. Žalovaní k žalobě podali dne [datum] vyjádření, ve kterém uvedli, že neuznávají nárok uplatněný v žalobě, a to ani zčásti, ani co do základu. Žalovaní učinili nesporným: že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, ev. č. [číslo advokáta], zastupoval žalované ve sporu se žalobkyní vedeném v prvním stupni u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 202/2012, a to až do dne svého úmrtí dne [datum]; žalobkyně zaslala náhradu nákladů řízení dle výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016-304 ze dne [datum rozhodnutí], tj. částku ve výši 1 543 318 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba]; číslo účtu k úhradě náhrady nákladů řízení bylo žalobkyni na její dotaz sděleno e-mailem dne [datum] z e-mailové adresy [email]; nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2578/18 ze dne [datum] došlo ke zrušení výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016 – 304 ze dne [datum rozhodnutí] a věc byla v tomto rozsahu vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání; Městský soud v Praze znovu rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalovaným svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 284/2016 – 328. Náhrada nákladů řízení přiznaná žalovaným byla snížena z částky 1 543 318 Kč na částku 430 767 Kč; některým z žalovaných byl v průběhu [anonymizováno] [rok] doručen dopis žalobkyně datovaný dnem [datum], kterým žalobkyně jednostranně započetla svou tvrzenou pohledávku za žalovaným ve výši 1 543 318 Kč vůči pohledávce žalovaných za žalobkyní ve výši 430 767 Kč a současně vyzvala žalované k úhradě částky 1 112 551 Kč. Žalovaní tedy nerozporují skutečnost, že žalobkyně zaslala náhradu nákladů řízení dle výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 v souladu s písemným pokynem z e-mailové adresy [email] na bankovní účet uvedený v tomto pokynu. Žalovaní však nesouhlasí s tím, že na jejich straně vzniklo po zrušení původního nákladového výroku bezdůvodné obohacení. Bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], na který žalobkyně provedla úhradu částky 1 543 318 Kč, byl účtem patřícím [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa] [anonymizováno] [příjmení] vydal pokyn k úhradě náhrady nákladů řízení na tento bankovní účet zcela bez vědomí žalovaných. Prostředky zaslané na tento účet žalobkyní si pak bez souhlasu a vědomí žalovaných přisvojil a postupnými transakcemi je z účtu odčerpal (on a zřejmě další osoby disponující s účtem). Žalovaní zjistili tyto skutečnosti až po smrti [anonymizováno] [ulice]. Na schůzce mezi žalobkyní a právními zástupci žalovaných dne [datum] byla potvrzena nezákonnost počínání [anonymizováno] [ulice], když žalobkyně předložila e-mailový pokyn k úhradě náhrady nákladů řízení z adresy [email] a následně doložila i výpis z bankovního účtu prokazující odeslání platby. Na základě těchto podkladů se žalovaní obrátili na majitele předmětného bankovního účtu a následně i na Policii ČR trestním oznámením ze dne [datum]. Policejní orgán zahájil dne [datum] úkony trestního řízení pr