7 C 24/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky shora uvedené spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. V případě, že je dlužník v prodlení se splacením splátky nebo její části, je věřitel oprávněn jednostranně učinit úvěr splatným a požadovat předčasnou úhradu závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši [částka], skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil [částka], a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila [částka] nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Žalovaný dále podle odst. [číslo] OP souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., [anonymizováno 7 slov] a [anonymizováno] – [právnická osoba] v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle odst. 1.2. OP prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. 2. Žalovaný se meritorně nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zavázala žalovanému označené jménem a příjmením, datem narození, adresou, e-mailem, číslem občanského průkazu a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr ve výši [částka] za poplatek [částka] na dobu 30 dnů. Zápůjční úroková sazba činila 280,59% ročně (smlouva o úvěru). Jistina byla navýšena na částku [částka] (přehled čerpání). 5. Žalovaná na účet právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] provedl platbu ve výši [částka] na účet právní předchůdkyně žalobkyně z účtu [číslo] (potvrzení o verifikační platbě), a z účtu žalovaného č. [bankovní účet] (smlouva o úvěru). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek). K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne [datum] (předžalobní výzva) zaslanou žalovanému téhož dne (podací lístek). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] [anonymizováno], řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně nijak dokládala. 14. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka] a žalova