70 C 116/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.11.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 917 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 27.2.2019 do 3.1.2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 311 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 14 617 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí soud postupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 4. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 19.2.2020 k úhradě dlužné částky 14 917 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, nebylo v období od 27. 2. 2019 do 3. 1. 2020 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 2. 2020). Žalovaný byl ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z oznámení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15.12.2022). Žalovaný na výzvu nereagoval a tak mu byly poslány dvě upomínky, a to dne 18. 6. 2020 a 30. 7. 2020 a dále dne 18.10.2021 prostřednictvím [právnická osoba], [anonymizováno] (zjištěno z upomínky ze dne 18. 6. 2020 a 30. 7. 2020, ze dne 18.10.2021). Upomínky byly též bez reakce, a tak žalovanému byla dne 20. 1. 2022 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2022). 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně částku 47 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 311 dnů, celkem tedy výše poplatku činí částku 14 617 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 14 917 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 zákona činí 14 617 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 300 Kč (ust. § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ust. § 2a vyhlášky). 6. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve shora uvedené výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 30 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.