70 C 215/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 8. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka], [VIN kód], je evidováno jako provozované, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a ode dne 1. 10. 2021 do 18. 4. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo celkem 292 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí celkem 27 156 Kč, a poplatek spojený s vymáháním celkem ve výši 600 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, neboť vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a ode dne 1. 10. 2021 do 18. 4. 2022, předpis příspěvku za tato období činí 8 556 Kč a 18 600 Kč, tj. 92 dní x 93 Kč a 200 dní x 93 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 17. 3. 2022 a z výzvy k plnění ze dne 30. 6. 2022). Žalovaný byl ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z oznámení [stát. instituce] ze dne 14. 4. 2023). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 22. 6. 2022 a ze dne 4. 10. 2022, z upomínky zaslané prostřednictví [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 29. 8. 2022 a ze dne 2.11.2022) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 10. 2022, ze dne 5.1.2023). 6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 částku 93 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění celkem po dobu 292 dnů, celkem tedy výše poplatku činí částku 27 156 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 27 756 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 zákona činí 27 156 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 600 Kč, tj. 2 x 300 Kč podle ust. § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ust. § 2a vyhlášky. 8. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve shora uvedené výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost vždy nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 563 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 111 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.