70 C 285/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27.3.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 705 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 1.4.2021 do 30.6.2021, v období od 1.7.2021 do 31.8.2021 a v období od 1.9.2021 do 14.10.2021 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 197 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 12 805 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 3 x 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaný měl bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 5. Z listinných důkazů založených ve spise soud zjistil skutkový stav, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 27.1.2022 k úhradě dlužné částky 5 915 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 1.4.2021 do 30. 6. 2021 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 27. 1. 2022). Žalovaný byl ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z oznámení [stát. instituce] ze dne 5.6.2023). Žalovaný na výzvy nereagoval a tak mu byla poslána dne 4. 5. 2022 upomínka k uhrazení dlužné částky (zjištěno z upomínky ze dne 4.5.2022). Upomínky byly též bez reakce, a tak žalovanému byla dne 5.10.2022 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5.10.2022). 6. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného dne 5.5.2022 k úhradě dlužné částky 4 030 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 1.7.2021 do 31.8.2021 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] ze dne 5.5.2022). Žalovaný byl ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z oznámení [stát. instituce] ze dne 5.6.2023). Žalovaný na výzvy nereagoval a tak mu byla poslána dne 10.8.2022 upomínka k uhrazení dlužné částky (zjištěno z upomínky ze dne 10.8.2022). Upomínky byly též bez reakce, a tak žalovanému byla dne 1.11.2022 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 1.11.2022). 7. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného dne 23.6.2022 k úhradě dlužné částky 2 860 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 1.9.2021 do 14.10.2021 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] ze dne 23.6.2022). Žalovaný byl ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z oznámení [stát. instituce] ze dne 5.6.2023). Žalovaný na výzvy nereagoval a tak mu byla poslána dne 27.9.2022 upomínka k uhrazení dlužné částky (zjištěno z upomínky ze dne 27.9.2022). Upomínky byly též bez reakce, a tak žalovanému byla dne 5.1.2023 zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5.1.2023). 8. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku. 9. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), neboť provozoval své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku 65 Kč). Vozidlo žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu celkem 197 dnů (91 dní + 62 dní + 44 dní), celkem tedy výše poplatku činí částku 12 805 Kč (5 915 Kč + 4 030 Kč + 2 860 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 13 705 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 zákona činí 12 805 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě částku po 300 Kč, tj. celkem 3 x 300 Kč (ust. § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ust. § 2a vyhlášky). 10. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve shora uvedené výši nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpoč