70 C 331/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 16 420 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaná. Žalovaná neměla v období od 25. 12. 2020 do 29. 8. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 248 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 16 120 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalované. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaná měla bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový stav, že žalobkyně vyzvala žalovanou dne 16. 12. 2021 k úhradě dlužné částky 16 120 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 25. 12. 2020 do 29. 8. 2021 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] ze dne 16. 12. 2021). Žalovaná na výzvu nereagovala, a tak jí byla dne 23. 3. 2022 zaslána upomínka (zjištěno z upomínky ze dne 23. 3. 2022). Upomínka byla bez reakce, a tak dne 28. 11. 2022 byla žalované zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 28. 11. 2022). Žalovaná byla ve vymezeném období vlastníkem/provozovatelem vozidla uvedeným v registru silničních vozidel (zjištěno z oznámení [stát. instituce] ze dne 4. 7. 2023). 6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozovala bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradila, proto dluží v žalobě požadovanou částku. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozovala své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto jí vznikla povinnost podle ust. § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku 65 Kč). Vozidlo žalované bylo provozováno bez pojištění po dobu 248 dnů, celkem tedy výše poplatku činí částku 16 120 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 16 420 Kč, z toho příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2 zákona činí 16 120 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 300 Kč (ust. § 4 odst. 4 zákona ve spojení s ust. § 2a vyhlášky). 8. Jelikož žalovaná žalobkyni částku v této výši nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala, soud jí tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky byla žalované uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %). Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.