70 C 62/2022-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne 1.11.2022 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 8.12.2022 a ze dne 10.2.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 18 899,66 Kč s příslušenstvím. 2. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), sídlem [adresa], [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], dne 4.11.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 18 899,66 Kč, který měl být splacen do 18.6.2021. 3. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa]), na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, zřídil uživatelský účet a vyplnil žádost o úvěr. Po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr byly žalovanému zaslány dokumenty – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s uvedením [variabilní symbol]. 4. K posouzení schopnosti splácet úvěr žalobkyně uvedla, že byl žalovaný lustrován původním věřitelem v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI, EUCB a v rámci podané žádosti žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a zvážil své možnosti splácet úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval původní věřitel, dle žalobkyně porovnával doložitelné příjmy a výdaje tak, aby byla klientům ponechána rezerva 10 % příjmu mimo splátku, minimálně ve výši alespoň životního minima, současně jsou půjčky poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. K otázce posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně doložila vyjádření právní předchůdkyně ze dne 24.11.2020 obsahující pouze informaci, jakými postupy docházelo k ověřování schopnosti splácet úvěr u klientů. Žalobkyně uvedla, že prověření úvěruschopnosti činil právní předchůdce žalobkyně a k dispozici žalobkyně důkazy již nemá. 5. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. 6. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, na úhradu dluhu byl upomínán, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29.7.2021. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích úhrad činí 18 899,66 Kč splatných ke dni 18.6.2021. 7. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, požaduje žalobkyně, aby byla věc posouzena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 8. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že je majitelem bankovního účtu shora uvedeného, na který čerpal opakovaně finanční prostředky dne 4.11.2020 ve výši 8 000 Kč, dne 4.11.2020 ve výši 6 000 Kč. Nicméně namítal, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně jeho schopnost splácet úvěr, neposoudila jeho reálné náklady na bydlení a živobytí, které nežádala ani doložit, stejně jako nežádala doložit příjmy žalovaného. Uvedl, že v době čerpání úvěru byl po vážném úrazu, v tísni a nemohl posoudit sám svoji schopnost hradit úvěr. Z uvedených důvodů je smlouva dle žalovaného neplatná. Dále uvedl, že smlouva nemůže obstát ani z hlediska posuzování souladu s dobrými mravy, jelikož RPSN bylo ve výši 262,91 % a v rozporu s dobrými mravy je i úročení uvedené v čl. IV odst. 1 a 2 smlouvy. 9. Žalovaný uvedl, že na dluh uhradil dne 14.1.2021 částku 4 433,69 Kč a dne 19.4.2021 částku 2 000 Kč. 10. Uvedl, že v případě úspěchu žalobkyně, nelze s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 193/17 přiznat právnímu zástupci žalobkyně odměnu, neboť žalobkyně je zastoupena advokátem, který je zároveň na základě evidence skutečných majitelů majitelem společnosti [právnická osoba], tedy žalobkyně. Taková okolnost dle uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu ČR je zneužitím práva na zastupování advokátem tím spíše, že charakter podnikání žalobkyně vykazuje znaky inkasní agentury. 11. Navrhl částečné zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny, kterou je ochoten uhradit ve splátkách maximálně 700 Kč měsíčně splatných vždy k 20 dni v měsíci. 12. Soud ve věci nařídil jednání na 3.4.2023, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel nesporných skutečností a dále z listinných důkazů předložených účastníky (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. skutková zjištění a z nich skutkový závěr. 13. V prvé řadě mezi účastníky je nesporné, že došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dne 4.11.2020 ve znění předloženém žalobkyní, na základě níž žalovaný čerpal dne 4.11.2020 částku ve výši 8 000 Kč a dne 4.11.2020 částku ve výši 6 000 Kč. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že žalovaný uhradil dne 14.1.2021 částku 4 433,69 Kč a dne 19.4.2021 částku 2 000 Kč. 14. Soud dále učinil skutková zjištění, že nárok na vrácení pohledávky byl právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupen na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.7.2021 a téhož dne byl žalovaný vyzván již právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu (zjištěno z smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2021, z předžalobní výzvy ze dne 29.7.2021). 15. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila pouze vyjádření původního věřitele ze dne 24.11.2020 obsahující kritéria pro posuzování úvěruschopnosti, nicméně ve vztahu k žalovanému žádné konkrétní údaje, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, popř. listiny, které si vyžádala, event. výstupy z provedené lustrace v databázích, nedoložila. 16. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) s tím, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti. 21. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivn