70 C 88/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne 16.11.2022 ve znění zaslaného doplnění žaloby ze dne 20.3.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 46 967,78 Kč s příslušenstvím. 2. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6.8.2021 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ke shora uvedenému účtu. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. 3. Žalobkyně po zhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr schválila poskytnutí kontokorentu žalovanému ve výši 50 000 Kč. 4. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a z lustrací v interních a externích databází – a to konkrétně dotazem na Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, dále dotazem na společnosti patřící do skupiny PPF a lustrací v insolvenčním rejstříku a registru exekucí. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 30 000 Kč, přičemž k ověření příjmu ze strany žalobkyně nedošlo, vzhledem k výši poskytovaného úvěru. Dále z lustrace v citovaných registrech žalobkyně získala přehled o úvěrových závazcích žalovaného s výsledkem, že žalovaný nebyl veden jako dlužník v uvedených registrech. Ve vztahu k výdajům žalovaného žalobkyně vychází z výdajů tvrzených v žádosti o úvěr a ze statistických modelů. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že poskytnutý bankovní produkt – kontokorent je běžně nabízeným produktem, který slouží pouze k dočasnému překlenutí nepříznivé finanční situace a se zřetelem k této specifické povaze tohoto produktu a požadavku na rychlé vyřízení není detailněji posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr. V daném případě žalobkyně neměla pochybnosti o tom, že žalovaný úvěr bude schopen uhradit. Současně žalobkyně odkázala na výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ směrnice“), kterou učinily zahraniční soudy a Evropský orgán pro bankovnictví, podle nichž je shora uvedený postup dostatečný. 5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný porušil smluvní povinnosti, proto žalobkyně využila svého oprávnění daného smluvním ujednáním a prohlásila kontokorentní úvěr za splatný, a to dopisem doručeným žalovanému dne 10.10.2022. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne 11.10.2022 částku 900 Kč, která byla započtena na úhradu jistiny kontokorentu. Následně žalobkyně již neevidovala žádnou úhradu dluhu. Uvedeným dopisem byl žalovaný rovněž upomenut na dluh před podáním žaloby a byla mu poskytnuta lhůta k uhrazení dluhu, kterou však žalovaný nevyužil a dluh v poskytnuté lhůtě neuhradil. 6. Žalobkyně žalobou žádala úhradu dlužné jistiny kontokorentu ve výši 46 967,78 Kč, nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) vyčíslený od 1.8.2022 do zesplatnění na částku 1 740,27 Kč, smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 47 867,78 Kč od 10.10.2022 do 10.10.2022, smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 46 946,78 Kč od 11.10.2022 do 6.11.2022, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 46 946,78 Kč od 7.11.2022 do zaplacení, který žádala s odkazem na ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve výši 15 % ročně, dále zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené prováděcími předpisy z částky 46 967,78 Kč od 20.10.2022 do zaplacení s tím, že na základě interních pravidel jej žádala až od 10. dne následujícího po zesplatnění. 7. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 8. Soud ve věci nařídil jednání na 17.7.2023, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno v souladu s procesními předpisy. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6.8.2021 uzavřena Rámcová smlouva [číslo] v rámci níž byl žalovanému mimo jiné zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 6.8.2021 byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání – takzvaný kontokorent ve výši 50 000 Kč, a to k shora uvedenému běžnému účtu (dále jen„ smlouva o poskytnutí kontokorentu“). Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly Obchodní podmínky a Podmínky pro používání kontokorentu, včetně předsmluvních informací v podobě formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z Rámcové smlouvy [číslo] včetně dodatku č. 1). 10. Žalobkyně před poskytnutím úvěru – kontokorentu učinila dle svých tvrzení lustraci žalovaného v interních a externích databází – a to konkrétně dotazem na Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, dále dotazem na společnosti patřící do skupiny PPF a lustrací v insolvenčním rejstříku a registru exekucí, přičemž výsledky uvedené lustrace byly zaneseny do karty – úvěrová zpráva vytvořené dne 6.8.2021 s tím, že žalovaný neměl k uvedenému datu v rámci lustrace nalezen žádný závazek. Současně žalobkyně vycházela z tvrzeních uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí kontokorentu – zejména sděleného měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, který nebyl žalobkyní nikterak ověřován (zjištěno z úvěrové zprávy, z printscreenu aplikace žalobkyně ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti). 11. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 10.10.2022 (zjištěno z předžalobní upomínky, včetně podacího archu). 12. Žalovaný kontokorent čerpal a průběžně splácel, přičemž žalobkyně za dobu trvání smlouvy započetla na úhradu obchodního úroku částku v celkové výši 9 078,78 Kč (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu, z výpisu z běžného účtu). 13. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dluh uhradil. 14. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal kontokorent s úvěrovým limitem 50 000 Kč a za celou dobu trvání vztahu průběžně úvěr čerpal a hradil, přičemž na obchodní úrok uhradil celkem částku ve výši 9 078,78 Kč. Na úhradu dluhu byl žalovaný naposledy před podáním žaloby upomenut dne 10.10.2022. Žalobkyně před poskytnutím kontokorentu při posuzování schopnosti žalovaného hradit úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným při podání žádosti a z lustrace v interních a externích registrech. Žádné listinné důkazy k prokázání ověření údajů sdělených žalovaným posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila. 15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle ust. § 78 zákona o spotřebite