16 C 141/2024-62 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15.5.2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 92 760 Kč s příslušenstvím z titulu řádně neuhrazené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut na účet uvedený ve smlouvě dne 28.2.2023 úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 64,31 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 990 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou u splátky č. , hodnota, splatné dne 17.5.2023, k datu 23.7.2023 poté došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 69 264,74 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 714,24 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 550,50 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 69 264,74 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25.7.2023 do datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tj. ve výši 20 431,70 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 714,24 Kč ode dne 25.7.2023 do zaplacení; žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,31 % ročně; za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16.8.2023) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 15 % ročně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 17.10.2024. Žalovaný se k tomuto jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti.4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:5. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a to úvěru ve výši 60 000 Kč. Úvěrová smlouvy byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem dne 27.2.2023 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž v úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 160 048 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 990 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí dle Smlouvy 82,72 %, zápůjční úroková sazba poté 64,31 % ročně. Ve Smlouvě bylo dále uvedeno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 Kč, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok, a dále právo žalobkyně vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Žalovaný se poté uvedenou smlouvou zavázal v případě prodlení se zaplacením úvěru k povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Předsmluvním formulářem ze dne 27.2.2023, Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru ze dne 27.2.2023 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 27.2.2023, Prohlášením klienta ze dne 27.2.2023, Oznámením o schválení úvěru ze dne 1.3.2023 ve spojení s dodejkou ze dne 16.3.2023, Splátkovým kalendářem k této smlouvě a kopií občanského průkazu žalovaného. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 28.2.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 28.2.2023 zaslala na účet označený žalovaným částku ve výši 60 000 Kč; tato skutečnost ostatně není žalovaným ani nijak sporována. Z Karty klienta ze dne 14.5.2024 má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni 1 splátku ve výši 3 990 Kč, a to dne 17.5.2023. Žalovaný žalobkyní ničeho dalšího neuhradil, přestože byl o úhradu dluhu opakovaně žalobkyní upomenut. Tato skutečnost je prokázána oznámením ze dne 23.7.2023, výzvami k zaplacení ze dne 19.6.2023 a 18.7.2023 a předžalobní výzvou ze dne 6.12.2023 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne. Z výzev k zaplacení ze dne 19.6.2023 a 18.7.2023 dále vyplývá, že žalobkyně žalovanému v rámci těchto výzev sdělila, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce 65 dnů, dochází tímto dnem v souladu se smlouvou automaticky k zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 23.7.2023 má soud poté za prokázané, že žalobkyně žalovaného informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dále žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částky v celkové výši 72 329 Kč. Jak vyplývá z listiny „Hodnocení klienta“ ze dne 27.2.2023, žalovaný před sjednáním úvěru žalobkyni sdělil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 45 000 Kč, žije sám, nehradí ničeho na děti, plní splátkovou povinnost 8 634 Kč měsíčně a na bydlení vynakládá částku 6 705 Kč měsíčně; své příjmy dále žalovaný prokázal žalobkyni výpisem z účtu ze dne 5.1.2023 ve spojení s potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem ze dne 27.2.2023; žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, přičemž takto nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).10. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.12. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úv