21 C 30/2023-137 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního a soudního řízení. Uvedla, že podala dne 26. 10. 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, v němž uplatnila nadměrný odpočet ve výši 530.103 Kč. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) platebním výměrem ze dne 15. 10. 2013, č.j. , Anonymizováno, , žalobkyni uplatněný nadměrný odpočet přiznal a dne 25.10. 2013 vyplatil. Následně žalobkyně podala dne 30. 11. 2015 žádost o přiznání úroku přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu ode dne 29. 11. 2012 do dne odepsání nadměrného odpočtu z bankovního účtu správce daně. Správce daně této žádosti částečně vyhověl a přiznal žalobkyni úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu za období od 1. 1. 2013 do 25. 10. 2013 ve výši 57.711 Kč, a to rozhodnutím ze dne 1. 8. 2018 od správce daně č. j. , Anonymizováno, , podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb.,daňový řád (dále jen „daňový řád“), úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, a to ode dne 1. 1. 2013 do dne 25. 10. 2013 ve výši 57.711 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s dobou, za niž jí byl úrok přiznán, a podala proti rozhodnutí správce daně odvolání. Odvolací finanční ředitelství zamítlo odvolání svým rozhodnutím ze dne 16. 4. 2019, č. j. , Anonymizováno, . Žalobkyně proti němu brojila žalobou, kterou zamítl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27.10. 2020, č. j. , spisová značka, . A kasační stížností směřující proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , který byl žalobkyni doručen dne 24. 10. 2022. Celková délka řízení tak činila (ode dne 26. 10. 2012 do dne 24. 10. 2022) 10 let, přičemž do délky řízení před správními soudy se započítává i řízení před správním orgánem. Průtahy v řízení zapříčinila především pomalá činnost daňových orgánů, když věc vyřizovaly ode dne 26. 10. 2012 do dne 16. 4. 2019. Žalobkyně požadovala za první dva roky částku 18 075 Kč a za dalších 8 let částku 18 075 Kč za každý rok. Takto vypočtené odškodnění ve výši 162 675 Kč zvýšila žalobkyně o 20%, protože je přesvědčena, že řízení před daňovými orgány bylo zatíženo mimořádným průtahem, když daňové řízení probíhalo déle než 6,5 roku. Pro význam řízení s ohledem na předmět řízení, kdy se jednalo o quasisankci pro žalovanou, tedy dá se klást na roveň trestního řízení, žalobkyně zvýšila částku o dalších 20 % (ve skutečnosti o 24 %) na částku 234 252 Kč. Navíc předmět řízení, co se týče výše finanční částky měl význam pro žalobkyni i z důvodu její majetkové situace.2. Žalovaná ve svém vyjádření vznesla námitku překážky rei iudicatae. Uvedla, že žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení před orgány Finanční správy ČR již v rámci soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 74 C 6/2022. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 3. 2022 domáhala zadostiučinění ve výši 176.304 Kč s příslušenstvím za řízení vedené od 26. 10. 2012 do 17. 1. 2022, které se fakticky sestávalo z následujících dílčích řízení: 1. Dílčí vyměřovací řízení (dále jen „Řízení č.1“)ode dne 26. 10. 2012 (podání přiznání k DPH žalobkyní) do dne 15. 10. 2013 (žalobkyni byl doručen platební výměr č. j. , Anonymizováno, ), se kterým se prolínalo soudní řízení správní týkající se zásahové žaloby proti postupu k odstranění pochybností; 2. Řízení (dále jen „Řízení č.2“)týkající se žádosti o úrok ode dne 30. 11. 2015 (podání žádosti o přiznání úroku z vratitelného přeplatku) do dne 16. 4. 2019 (OFŘ zamítlo odvolání žalobkyně rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, ); a 3. Řízení (dále jen „Řízení č.3“)týkající se žádosti o úrok z úroku ode dne 1. 8. 2018 (podání žádosti o přiznání úroku z částky 57.711 Kč) do dne 16. 4. 2019 (OFŘ zamítlo odvolání žalobkyně rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, ), kdy navazující soudní řízení skončilo dne 17. 1. 2022 (žalobkyni doručeno usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti sp. zn. I. ÚS 3151/21, ze dne 4. 1. 2022). V nyní vedeném řízení se žalobkyně domáhá odškodnění za Řízení č. 1. (Dílčí vyměřovací řízení) a za Řízení č. 2. (Řízení týkající se žádosti o úrok), a to včetně soudního řízení správního, které navazovalo na rozhodnutí OFŘ č. j. , Anonymizováno, , ze dne 16. 4. 2019. Nároky žalobkyně se tedy liší tím, že nyní žalobkyně nepožaduje zadostiučinění za Řízení č. 3. (Řízení týkající se žádosti o úrok z úroku), ale pouze za Řízení č. 1. (Dílčí vyměřovací řízení) a č. 2. (Řízení týkající se žádosti o úrok), ke kterému nově „připojuje“ navazující soudní řízení správní, které skončilo dne 24. 10. 2022. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu ze dne 4. 3. 2022 zamítnul rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 16. 11. 2022. Obvodní soud pro Prahu 1 došel k závěru, že Řízení č. 1 a Řízení č. 2 mají být posuzována v jednotě řízení, ovšem Řízení č. 3 (Řízení týkající se žádosti o úrok z úroku) je řízením samostatným. Na základě této argumentace vyhověl soud námitce promlčení ve vztahu k Řízení č. 1 (Dílčí vyměřovací řízení) a Řízení č. 2. (Řízení týkající se žádosti o úrok) a posuzoval pouze délku Řízení č. 3 (Řízení týkající se žádosti o úrok z úroku), kterou zhodnotil jako přiměřenou. Rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , ze dne 20. 4. 2023. Nyní probíhá ve věci řízení o dovolání. Vzhledem k tomu, že bylo o úseku řízení vedeného od 26. 10. 2012 do 16. 4. 2019 před orgány Finanční správy ČR již pravomocně rozhodnuto Obvodním soudem pro , adresa, , brání soudnímu projednání této části nároku překážka rei iudicatae. Je proto třeba posoudit pouze délku navazujícího soudního řízení správního, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná uvedla, že soudní řízení bylo zahájeno dne 12. 6. 2019, kdy žalobkyně podala žalobu k Městskému soudu v Praze a bylo skončeno dne 24. 10. 2022 nabytím právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu. Řízení trvalo tři roky a čtyři měsíce, kdy má za to, že za dobu přiměřenou lze považovat dobu tří let, pokud řízení probíhá na jednom stupni, samozřejmě v závislosti na jednotlivosti a právní složitosti každého případu. Dle žalované řízení bylo standardně složité. Daňová problematika patří k jednoduchým oblastem. Dle významu řízení pro žalobkyni se pak nejedná o řízení, které by mělo zvýšený význam pro její osobu, naopak lze hodnotit význam nepatrný, s ohledem na předmět řízení, kdy se jednalo o úrok z odpočtu v řádu 5 700 Kč, nejedná se o žádné trestní řízení.3. Usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 21 C 30/2023, soud řízení co do částky 140 985 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 22. 7. 2023 do zaplacení zastavil, rozhodnutí k odvolání žalobkyně bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2024, č. j. , spisová značka, potvrzeno. Byť žalobkyně při jednání uvedla, že nyní k žalobě o zmatečnosti byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. , spisová značka, -124 zrušen a nejedná se již tak o rei iudicatae, soud uvádí, že je jednak vázán při svém rozhodování svým usnesením o částečném zastavení, které je v právní moc,i a jednak pak by pouze došlo ke změně kvalifikace důvodu, pro který je řízení částečně zastaveno z překážky věci rozsouzené na překážku věci zahájené.4. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobkyně za odškodnění nepřiměřené délky řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Af 27/2019 a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Afs 353/2020 v délce 3 let a 6 měsíců tedy, po 16. 4. 2019 do 24. 10. 2022 ve výši 93 267 Kč s příslušenstvím.5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: Žalobkyně podala dne 26. 10. 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, v němž uplatnila nadměrný odpočet ve výši 530.103 Kč. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) platebním výměrem ze dne 15. 10. 2013, č. j. 5047873/13/2005-24905-107384, žalobkyni uplatněný nadměrný odpočet přiznal a dne 25. 10. 2013 vyplatil. Následně žalobkyně podala dne 30. 11. 2015 žádost o přiznání úroku z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu ode dne 29. 11. 2012 do dne odepsání nadměrného odpočtu z bankovního účtu správce daně. Správce daně této žádosti částečně vyhověl a přiznal žalobkyni úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu za období od 1. 1. 2013 do 25. 10. 2013 ve výši 57.711 Kč, a to rozhodnutím ze dne 1. 8. 2018 od správce daně č. j. , Anonymizováno, , podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb.,daňový řád (dále jen „daňový řád“). Žalobkyně nesouhlasila s dobou, za niž jí byl úrok přiznán, a podala proti rozhodnutí správce daně odvolání. Odvolací finanční ředitelství zamítlo odvolání žalobkyně svým rozhodnutím ze dne 16. 4. 2019, č. j. , Anonymizováno, . Žalobkyně proti němu brojila žal