15 C 166/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 13. 5. 2021 se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jí žalobkyně poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, čímž v souladu se smlouvou vznikla tzv. nová jistina ve výši 72 835,69 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, a to až do okamžiku úplného zaplacení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 10. 2022, č. j. 25 C 216/2022-66, rozhodl soud mimo jiné o povinnosti žalované uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6.1 a 6.5 smlouvy ve výši 1 996 Kč a 13 121,60 Kč. Částka ve výši 13 121,60 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné „nové“ jistiny úvěru ve výši 72 835,69 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou této nové jistiny úvěru do 21. 6. 2022. Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 21. 6. 2022. Žalovaná částka 19 882,40 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru od 22. 6. 2022 do 19. 3. 2023. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoli k tomu byla žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. 12. 2025, účastníci byli k tomuto jednání řádně obesláni a zároveň byli poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, doručení bylo vykázáno, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.5. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.6. Dne 13. 5. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 400 Kč (včetně pojištění), a to spolu se smluvním úrokem ve výši 59,77 % p. a. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 185 328 Kč. Dle článku 6.5 smlouvy o úvěru vzniká v případě, že částka odpovídající nové jistině úvěru nebude zaplacena v den zesplatnění úvěru, klientovi, tj. žalované, povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to až do jejího zaplacení (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ).7. Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila a následně svůj nárok uplatnila u soudu včetně smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy do 21. 6. 2022 (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 26. 12. 2021, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 10. 2022 č. j. 25 C 216/2022-66).8. Prodlení žalované s úhradou smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy trvalo i po datu 21. 6. 2022, žalobkyně proto žalovanou vyzvala k zaplacení nárokované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2025 včetně podacího archu).9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovanou v souladu s § 1 odst. 2 o. z. mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaná vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.14. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).15. Nelze pak pominout ani soudní praxi obecných soudů, vycházející z uvedených závěrů Ústavního soudu, jež je žalobkyni nepochybně známa, neboť řízením, na něž bude odkazováno, byla sama účastníkem. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 EXE 2398/2017-264, dovodil, že neplatná je taková smlouva, v níž se úvěrovaný (spotřebitel) zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 119 952 Kč, přičemž výše poskytnutého úvěru činila toliko 50 001 Kč. Výše smluvní úrokové sazby činila po celou dobu splácení úvěru 66,71 % p. a. Závěr o neplatnosti zmiňované úvěrové smlouvy pak byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 39 Co 281/2020-466. Městský soud v Praze mj. konstatoval, že smluvní úroková sazba po celou dobu splácení úvěru ve výši 66,71 % p. a. v příslušném období překračovala úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru více než šestinásobně.16. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).17. Soudu je rovněž známo, že podle databáze ARAD ČNB činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR nejvýše 7,66 %.18. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 59,77 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila 70 000 Kč, celková částka, jíž měla žalovaná žalobkyni zaplatit, přitom dle smlouvy činila 185 328 Kč. Vrácena tak měla být částka více jak dvojnásobná. Smluvená výše úroku přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR téměř osmkrát. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní