24 C 151/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 547,89 Kč (sestávající z jistiny úvěru ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,68 Kč a smluvní pokuty ve výši 73,74 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 23.1.2025 do zaplacení s odůvodněním, že (po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dle od něj zjištěných informací o počtu členů jeho domácnosti, o jejich příjmech a výdajích včetně zjištění čistého příjmu ve výši 8 566 Kč, dále dle lustrování žalovaného v příslušných databázích a posouzení jeho úvěruschopnosti podle interní metodiky schválené ČNB) se žalovaným dne 23.9.2024 distančním způsobem (prostřednictvím stránky , Anonymizováno, ) uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet (č. , č. účtu, ) vyplacena dne 23.9.2024 částka ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit se smluvenými poplatky dle Smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek žalobce, což však neučinil přes předžalobní upomínky. Žalobce se proto domáhá zaplacení žalovaných částek včetně příslušenství, jak je specifikováno výše, resp. příp. zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, kteří se z jednání omluvili, a v nepřítomnosti žalovaného, která se nedostavil bez omluvy.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný (jehož totožnost byla zjištěna ověřením bankovního účtu - AISP a výpisem BankID žalovaného) uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne 23.9.2024 Smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do výše 7 200 Kč a žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru a poplatky za vybrané volitelné služby dle Sazebníku do 17.3.2026; sjednaný úrok činil 1,066 % denně, RPSN činilo 1 990,52 % ročně (viz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce a základních informací o spotřebitelských úvěrech, souhlas se zpracování osobních údajů). Žalobce dle Smlouvy žalovanému dne 23.9.2024 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, vyplatil peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (viz ověření bankovního účtu - AISP a výpis BankID žalovaného, výpis z bankovních transakcí žalobce). Z důvodu nesplácení žalobce celý dluh dle Smlouvy zesplatnil k 22.1.2025 (viz oznámení o zesplatnění dluhu z 22.1.2025) a žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky včetně příslušenství (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího lístku z 21.5.2025).5. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy soud z žalobcem předložených důkazů pouze zjistil, že na hlavičkovém papíře žalobce (bez uvedení data a osoby vyhotovující danou listinu) byla uvedena informace, že „Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce“, pod touto větou se nachází pouze zkopírované částky s daty, které mají údajně prokazovat zřejmě průměrný příjem žalovaného ve výši 8 566 Kč měsíčně, když u částek je uvedeno datum od března do září 2024 (viz sdělení žalobce o příjmu žalovaného), resp. že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 30 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 8 566 Kč, domácnost žalovaného má 2 členy, „vypočítané minimální výdaje“ činí 6 105 Kč (viz Výpis posouzení úvěruschopnosti žalovaného).6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).8. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli ve smyslu § 2395 o.z. a násl. dne 23.9.2024 smlouvu o úvěru (Smlouva), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky – úvěr do výše 7 200 Kč a žalovaný se takto poskytnutý úvěr zavázal splatit ve stanovené splatnosti včetně sjednaných poplatků a úroků ve výši 1,066 % denně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak plyne, že částka ve výši 5 000 Kč dle Smlouvy byla dne 23.9.2024 skutečně zaslána na účet žalovaného.11. Soud se v daném případě s ohledem na znění ust. § 87 zákona dále zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.12. Soud předně uzavřel, že v žalobě jsou sice uvedena tvrzení ohledně toho, jak konkrétně měla být před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, avšak tyto skutečnosti nevyplývají z žalobcem předložených důkazů, když zejména soudu nebyly předloženy ani např. výpisy z účtů žalovaného ani jakékoli jiné listiny fakticky dokládající skutečnou výši příjmů (a výdajů) žalovaného a jeho rodiny.13. V řízení tak byly k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předloženy pouze nepodepsané a nedatované listiny na hlavičkovém papíře žalobce s informací, že čistý měsíční příjem žalovaného měl být 30 000 Kč, resp. 8 566 Kč měsíčně (jako částka, kterou se dle tvrzení žalobce, podařilo ověřit), přičemž domácnost žalovaného měla mít 2 členy bydlící v Praze. Soud tak uzavřel, že z těchto nedatovaných a nepodepsaných listin nelze vzít nijak za prokázané, že se jedná o tvrzení žalovaného, resp. není vůbec seznatelné, kdo a odkud tyto informace čerpal, či zda vůbec a jak je ověřil. Kromě toho i „ověřený“ příjem žalovaného ve výši 8 566 Kč by v Praze jen stěží stačil na zajištění zcela základních potřeb (bydlení, strava, ošacení, hygieny) dvoučlenné domácnosti.14. Soud tak uzavřel, že žalobce v řízení řádně netvrdil a ani neprokázal, že by před uzavřením Smlouvy dostatečným způsobem zkoumal faktickou úvěruschopnost žalovaného, když zejména uváděné výdaje jsou zcela nevěrohodné a uvedený příjem dvou členné domácnosti by zjevně nebyl dostatečný k hrazení výdajů takové domácnosti a nadto ke splácení jakéhokoli dále sjednaného úvěru. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Žalobce tak postupoval v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, pročež je výše uvedená Smlouva neplatná dle § 87 zákona. Žalobce tak má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny úvěru.15. Kromě toho i sjednaný úrok ve výši 1,066 % denně soud považuje za nepřiměřený (a tedy Smlouvu i z důvodu rozporu s dobrými mravy za neplatnou), když takový úrok mnohonásobně převyšoval v dané době obvyklý úrok u běžně poskytovaných úvěrů; dle stávající judikatury však nelze sjednání výše úroků oddělit od dalších ustanovení úvěrové smlouvy, Smlouva je tak i z důvodu nemravných úroků neplatná jako celek.16. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru, tj. nárok na vrácení jistiny v žalované výši 4 999,97 Kč, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve