24 C 282/2025-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 7.2.2025 domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 49 014,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21.2.2023 s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) s žalovaným po prověření jeho úvěruschopnosti (včetně jeho lustrace v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB) uzavřel 17.2.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 014,44 Kč do 20.2.2023, což však žalovaný neučinil přes předžalobní upomínky. Žalobce, na něhož byla daná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z 10.12.2024, se proto domáhá zaplacení celé dlužné částky spolu se se zákonnými úroky z prodlení, a to v případě posouzení neplatnosti úvěrové smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, kteří se z nařízeného jednání omluvili a v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, nedostavil bez omluvy. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:4. Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel dne 17.2.2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (formou prostředků komunikace na dálku), kterou se zavázal žalovanému poskytnout na bankovní účet č. , č. účtu, jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem 19 014,44 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně (viz úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Částka 30 000 Kč byla žalovanému na daný bankovní účet zaslána dne 17.2.2022 (viz potvrzení o platbě , právnická osoba, . z 17.2.2022). Pohledávka za žalovaným z dané smlouvy byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek z 10.12.2024 (viz Dílčí smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou z 20.12.2024 (viz upomínka, poštovní podací list z 24.3.2023).5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).8. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 o.z. a násl. smlouvu o úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky - úvěr v celkové výši 30 000 Kč, přičemž tyto prostředky byly žalovanému na bankovní účet skutečně vyplaceny dne 17.2.202, jak plyne z potvrzení o provedené platbě.10. Soud se v daném případě dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.11. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména zcela absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného (vyjma jeho lustrací v příslušných evidencí dlužníků); když žalobce pouze bez dalšího uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce (na něhož byla daná pohledávka za žalovaný řádně postoupena, jak plyne z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek) neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy. Soud tak danou smlouvu posoudil jako neplatně uzavřenou, když při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny dle ust. § 87 zákona, když s ohledem na výši přiznané částky (a pasivitu žalovaného) za přiměřenou lhůtu k plnění považuje obecnou pariční lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.12. Dále žalovaný nárok na poplatek má soud za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován. S ohledem na ust. § 87 zákona žalovaný dosud ani není v prodlení s vrácením jistiny úvěru, soud proto zamítl i požadované úroky z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z cca 61 % a žalovaný z cca 39 %, žalobce má proto právo na náhradu 22 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 961 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), a to ve výši 2x500 Kč a 1x700 dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do 31.12.2024, resp. ve znění účinném od 1.1.2025, z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši 3x100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 420 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 4 381 Kč, z čehož 22 % činí 964 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.