24 C 42/2025-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.2.2025 domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 41 216 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 15.2.2024 částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dní od jejího poskytnutí spolu úrokem ve výši 180 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, proto byl dle smlouvy povinen zaplatit též poplatek za administraci prodlení 700 Kč, poplatky za SMS a e-mailové upomínky ve výši 800 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a sjednanou smluvní pokutu z prodlení, která je však požadována pouze v kapitalizované výši 3 900 Kč. Dále žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 8.3.2024 částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dní od jejího poskytnutí spolu s úrokem ve výši 180 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, proto byl dle smlouvy povinen zaplatit též poplatek za administraci prodlení 700 Kč, poplatky za SMS a e-mailové upomínky ve výši 800 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a sjednanou smluvní pokutu z prodlení, která je však požadována pouze v kapitalizované výši 3 636 Kč. Pohledávky za žalovaným plynoucí z výše uvedených úvěrových smluv byly postoupeny na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která tyto pohledávky dále postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která tyto pohledávky dále postoupila na žalobce. Žalovaný výše uvedené částky žalobci nezaplatil přes předžalobní upomínku, žalobce se proto domáhal jejich zaplacení, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení z dlužných jistin úvěru, dlužných úroků a dlužných poplatků za poskytnutí úvěru, vždy ode dne následujícího po jejich splatnosti, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Podáním z 14.10.2025 žalobce setrval na žalobě pouze co do částek výše uvedených jistin úvěru ve výši 12 000 Kč a 12 000 Kč a ohledně ostatních zbývajících původně žalovaných částek včetně příslušenství vzal žalobu zpět s odůvodněním, že přes výzvu soudu nemá k dispozici důkazy k prokázání toho, že před uzavřením daných úvěrových smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, proto nadále požaduje pouze vrácení žalovanému vyplacených jistin úvěrů (v celkové výši 24 000 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení.3. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobce učiněný před zahájením jednání ve věci samé soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku, když zároveň dle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1191 Sb., o soudních poplatcích nemohl vrátit ani poměrnou část soudního poplatku, neboť nepřevyšovala 1 000 Kč.4. Žalovaný k věci samé uvedl, že dne 15.2.2024, resp. 8.3.2024 s právním předchůdcem žalobce tvrzené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , resp. , Anonymizováno, uzavřel a na jejich základě obdržel finanční částky ve výši 2x12 000 Kč. V dané době se však nacházel v situaci dluhové spirály, měl uzavřeny další závazky, přitom jeho jediným příjmem byl a dosud je pouze invalidní důchod aktuálně ve výši 11 558 Kč, právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěrů řádně neposoudil jeho úvěruschopnost, kromě toho v daných smlouvách sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty (36 % ročně, RPSN 5 395 % ročně) jsou v rozporu s dobrými mravy, úvěrové smlouvy jsou proto absolutně neplatné. Žalovaný proto navrhl vrácení částky jistiny 24 000 Kč dle svých možností v měsíčních splátkách po 450 Kč.5. V řízení prokázaný skutkový stav je ten, že účastníci učinili fakticky nesporným a smlouvami o úvěru č. , hodnota, a , Anonymizováno, bylo rovněž prokázáno, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dané smlouvy o úvěru, dle nichž od něj, jak plyne z potvrzení o platbách a jak žalovaný rovněž nesporoval, obdržel platby ve výši 2x12 000 Kč dne 15.2.2024, resp. 8.3.2024. Pohledávky za žalovaným na vrácení finančních prostředků vyplacených dle daných smluv byly právním předchůdcem žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , ta je Smlouvou o postoupení pohledávek z 21.6.2024 postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, a ta je Smlouvou o postoupení pohledávek z 22.6.2024 postoupila na žalobce. Žalovaný byl před podáním žaloby marně vyzván k zaplacení mimo jiné částek 2x12 000 Kč (viz upomínky včetně poštovního podacího archu).6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V řízení mezi účastníky nebylo sporu o tom a výše uvedenými smlouvami a potvrzeními o provedených platbách bylo prokázáno, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byly dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě byla žalovanému právním předchůdcem žalobce vyplacena celkem částka 24 000 Kč, kterou žalovaný za sjednaných podmínek přes předžalobní výzvu dosud nevrátil. Soud dané úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), neboť v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by před jejich uzavřením byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného, smlouvy tak byly uzavřeny v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona.8. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci, na něhož byly dané pohledávky platně a účinně postoupeny dle ust. § 1879 a násl. o.z., pouze jistiny daných úvěrů, jejichž výše činila 24 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 o.z. ve spojení s ust. § 87 zákona. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta 1. o.s.ř., když žalobce zpětvzetím žaloby zavinil částečné zastavení řízení, byl tak ve věci úspěšný pouze v rozsahu výroku II. tohoto rozsudku, tj. cca z ½. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.10. Lhůtu k plnění soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud určil ve splátkách ve výši po 450 Kč, když žalovaný v řízení sdělením ČSSZ doložil výši svého jediného příjmu – invalidního důchodu třetího stupně 11 558 Kč měsíčně. Je tak zřejmé, že v reálných možnostech žalovaného není přisouzenou částku zaplatit najednou, stanovené splátky (navržené žalovaným) odpovídají zcela jeho poměrům, když zároveň zaplacení dlužné částky v celkové lhůtě mírně přesahující 4 roky pro žalobce reálně nemůže představovat (i s ohledem na pro něj ne příliš významnou výši žalované částky a předmět činnosti žalobce) existenční ohrožení.