26 C 199/2020-544 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 10. 3. 2020 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 561 065 Kč. Uplatněný nárok se skládal z částky za neuhrazené nájemné ve výši 363 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 127 619 Kč a náhrady škody ve výši 70 446 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřely dne 1. 4. 2015 smlouvu o nájmu nebytových prostor. Dle čl. I. smlouvy byla předmětem nájmu , adresa, a , adresa, (dále také jen „prostory“). Prostory se nacházely v 1. nadzemním podlaží shora specifikované budovy. Dle čl. VI. smlouvy byl nájem sjednán na dobu neurčitou, a to od 1. 4. 2015. Dle čl. V. odst. 1 písm. i) smlouvy byla žalovaná povinna pro případ skončení nájmu prostory vyklidit a předat je žalobkyni ve stavu, v jakém je převzala. Dále uvedla, že žalovaná v měsíci březnu 2018 neoprávněně vypověděla nájemní smlouvu, žalobkyně považovala tuto výpověď za neplatnou s tím, že dospěla k názoru, že žalovaná nemá zájem na setrvání v nájmu a zaslala žalované výpověď nájemní smlouvy, a to dne 16. 3. 2018 ve smyslu čl. VI. bodu 2. odst. 2.2. nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela výpověď z nájmu v měsíci březnu 2018, nájem skončil ke dni 30. 6. 2018. Dle čl. IV. odst. 1. smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 100 000 Kč měsíčně plus DPH a které bylo splatné vždy do 5. dne daného kalendářního měsíce. Dle čl. IV. odst. 4 smlouvy byla pro případ prodlení s hrazením nájemného ujednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná uhradila nájemné pouze k měsíci únoru 2018, vzhledem k tomu, že nájem skončil k 30. 6. 2018, měla žalovaná na nájemném zaplatit částku ve výši 400 000 Kč včetně příslušenství. Nicméně žalobkyně požadovala zaplacení nájemného pouze za měsíce březen 2018, duben 2018 a květen 2018 včetně smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to smluvní pokutu z částky 121 000 Kč za období od 6. 3. 2018 do 5. 4. 2018 (1 875 Kč), smluvní pokutu z částky 242 000 Kč za období od 6. 4. 2018 do 5. 5. 2018 (3 630 Kč) a smluvní pokutu z částky 363 000 Kč za období od 6. 5. 2018 do 10. 3. 2020 (122 114 Kč). Žalobkyně dále uvedla, že prostory nebyly žalovanou řádně předány, neboť byly špinavé, nacházel se v nich odpad, osobní vozidla, vyjetý olej. Žalobkyně žalovanou vyzývala k vyklizení prostor tak, aby mohl být nájem považován za předaný, žalovaná však prostory přes opakované výzvy nevyklidila a žalobkyni je řádně nepředala. Žalobkyně proto byla nucena provést jejich vyklizení na náklady žalované. Dále byla žalobkyně nucena zajistit odvoz a uskladnění osobních vozidel. Žalobkyně tak vynaložila částku 6 979 Kč za odvoz vozidel a částku 27 975 Kč za jejich uskladnění, celkem tedy 34 954 Kč. Pokud jde o odvoz dalšího odpadu, žalobkyně vynaložila částku 14 201 Kč za odvoz a uskladnění, kdy poté, co si věci žalovaná nevyzvedla, byla nucena je odvézt na skládku, za což vynaložila částku 21 291 Kč, celkem tedy za odvoz a následnou likvidaci odpadu žalobkyně uhradila částku 35 492 Kč. Žalobkyni tak vznikla škoda v podobě nákladů, které by nebylo nutné vynaložit, pokud by žalovaná prostory vyklidila řádně dle smlouvy, přičemž žalované vznikla škod ve výši 70 446 Kč.2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že podniká v oboru autoopravárenství, a proto je jejím cenným majetkem především zákaznický kmen a zkušení zaměstnanci. Nečinila sporným uzavření nájemní smlouvy dne 1. 4. 2015 a ani to, že byla uzavřena k daným prostorám na adrese , adresa, . Nepopírala ani, že nájemní smlouvu vypověděla. Žalovaná uvedla, že již při uzavírání nájemní smlouvy nepřevzala prostory bez výhrad a ve stavu způsobilém k jejímu podnikání. Přetrvávalo užívání části pronajímaných prostorů i s ruskojazyčnou firmou, s kterou měla , právnická osoba, . uzavřenu nájemní smlouvu ještě před žalovanou a rušila tím právo žalované prostory užívat. Zaměstnanci této firmy se chovali neobvykle, rozdělávali otevřený oheň na podlaze, odebírali elektrickou energii způsobem neodpovídajícím českým technickým normám, bezohledně zacházeli s vnitřními stěnami. Po opuštění prostor touto firmou žalovaná na bezútěšný stav upozorňovala (bývalého) manžela žalobkyně pana , jméno FO, . , jméno FO, působil v prostorách jako provozní, sám však nepodnikal. Nakonec žalovaná většinu vad v prostorách odstranila sama na své náklady. Dále žalovaná pana , jméno FO, upozorňovala na to, že žalobkyně nezajistila ani veřejnoprávní určení prostor pro provoz autoservisu. , jméno FO, nakonec přišel dne 15. 11. 2017 za žalovanou s návrhem na převzetí firmy žalované, resp. chtěl pod jednateli a jediném společníkovi žalované, aby na něj převedl 50 % jeho podílu s tím, že pak bude moci bez obav dál užívat pronajaté prostory; v opačném případě „půjde“ a jeho zaměstnanci budou pracovat pro pana , jméno FO, . S tímto návrhem obcházel i zaměstnance, konkrétně pana , jméno FO, . Žalovaná i daný zaměstnanec návrhy odmítli. Po tomto chování osoby blízké pronajímatelce, tj. žalobkyni, které lze charakterizovat jako bezprávnou výhrůžku, se žalovaná nemohla cítit v prostorách bezpečně, očekávala další útoky, obávala se o stav svých zaměstnanců a jejich možnou ztrátu, čímž by její podnikání značně utrpělo. Ztráta klientského kmene a hrozba přechodu klíčových zaměstnanců se žalované jevila jako extrémně závažná. Ze strany žalobkyně jde o závažné porušení ustanovení nájemní smlouvy – čl. III, když žalobkyně nedodržovala svou povinnost umožnit nájemci užívat prostory pro jeho podnikání. Jedná se zároveň o porušení dobrých mravů. Žalovaná proto vypověděla nájemní smlouvu dne 25. 2. 2018. Výpověď byla žalobkyni doručena prostřednictvím pana , jméno FO, již dne 25. 2. 2018, v přítomnosti pana , jméno FO, , ten ji odmítl převzít, ale s jejím obsahem byl seznámen. Žalovaná s panem , jméno FO, jednala jakožto se zmocněnou osobou na základě plné moci od žalobkyně ze dne 1. 5. 2015. Následně v rámci právní jistoty zaslala ukončení nájemní smlouvy žalobkyni žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce. Poté žalovaná obdržela v březnu nedatovaný dopis, kterým žalobkyně sama vypověděla nájemní smlouvu. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce oslovila žalovanou dopisy ze dne 16. 3. 2018, ze dne 30. 7. 2018 a ze dne 22. 8. 2018, kterými dávala najevo, že prostory jí nebyly řádně předány, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 14. 8. 2018, kterým žalobkyni vytkla neurčitost vyjádření s tím, že vyžadované nešlo realizovat, i kdyby zde byla souhlasná vůle žalované. Žalobkyně dále urgovala žalovanou dopisy ze dne 28. 11. 2019 a 3. 12. 2018, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 5. 12. 2019. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně prostřednictvím pana , jméno FO, důrazně a zásadně porušila dobré mravy. Žalovaná namítla, že žalobkyně neuvádí, že by výpověď žalované považovala za neplatnou. Neoprávněnost výpovědi žalobkyně žalovala u , adresa, , avšak žalobu vzala zpět, přezkumu neoprávněnosti se nyní z důvodu prekluze již domáhat nemůže. Žalobkyně svým chováním proti dobrým mravům způsobuje neplatnost svého jednání a nemůže napadat oprávněnou obranu žalované. Žalovaná trvala na tom, že nájemní smlouva byla řádně ukončena, nájem řádně skončil, nájemné bylo do ukončení, tedy až do konce února 2018, řádně uhrazeno a nárok žalobkyně na nájemné za další měsíce je nedůvodný, neboť stejně jako smluvní pokuta nemohl vzniknout. Žalovaná považuje výpověď danou žalobkyní za neplatnou a nadbytečnou. Dále žalovaná k náhradě škody uvedla, že nevidí příčinnou souvislost. Žalovaná neměla povinnost vyklízet věci, které nebyly v jejím majetku, které do prostor nepřinesla, nepřivezla, neumístila. Žalovaná tam žádné věci nezanechala. Naopak žalobkyně tam měla uskladněny svoje movité věci jako náhradní díly do aut, které získala od někdejšího nájemce , právnická osoba, , popř. , Anonymizováno, . Žalovaná v prostorách nezanechala žádný odpad ani osobní vozidla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaná v rámci své obrany ještě uvedla, že závažného porušení svých povinností se žalobkyně dopustila a žalované vznikla závažná újma morální i jiná. Závažné porušení povinností žalobkyně žalovaná spatřovala v porušení dobrých mravů, v bezprávné výhrůžce, kterou si vynucovala něco, k čemu nemohla být použita a rovněž v nekalosoutěžním jednání. K tomu dále uvedla, že pan , jméno FO, , který je bývalým manželem žalobkyně měl od žalobkyně plnou moc k jednání ohledně pronajímaných prostor, přičemž do pronajatých prostor volně docházel, skladoval zde věci ze svého dřívějšího podnikání a komunikoval volně se zaměstnanci, zákazníky, dodavateli. , právnická osoba, , který vystupoval za žalobkyni v listopadu 2017 obcházel zaměstnance žalované a sděloval jim, že chce, aby pan Stíž na něho převedl 50 % podíl v žalované s tím, že pokud tak neučiní zařídí jeho okamžitý vyhazov z pronajatých prostor. Současně nabízel zaměstnancům, že pokud půjdou pod něho dostanou víc peněz a pomohou mu převzít klientskou základnu žalované. Obdobně se pan , jméno FO, vyjadř