26 C 392/2021-797 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 4 839 513 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně byla ustanovena jako závětní dědička bankovních účtů po své tetě, paní , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „zůstavitelka“), která zemřela dne 25. 3. 2017. Z informací, které se žalobkyně dozvěděla v rámci pozůstalostního řízení, vyplynulo, že zůstavitelka sepsala dne 22. 4. 2013 formou notářského zápisu závěť, ve které určila žalobkyni mimo jiného dědičkou práv a povinností spojených s bankovními účty č. , č. účtu, (dále též „účet a)“), č. , č. účtu, (dále též „účet b)“), č. , č. účtu, (dále též „účet c)“), vedenými u , právnická osoba, . a bankovním účtem č. , č. účtu, (dále též „účet d)“), vedeným u , právnická osoba, . Žalovanou určila zůstavitelka jako dědičku ostatního svého majetku, neodkázaného žalobkyni a zároveň jí udělila generální plnou moc, aby ještě za jejího života pečovala o její majetek. Žalovaná poté v průběhu roku 2014 a 2015 vybírala finanční prostředky z účtů, závětí odkázaných žalobkyni, čímž se od roku 2014 až do úmrtí zůstavitelky postupně obohatila o částku v celkové výši 4 839 513 Kč. Žalobou žalobkyně žádala, aby jí žalovaná bezdůvodné obohacení vydala, a to včetně úroků z prodlení. Dále uvedla, že žalovaná v průběhu roku 2014 a velmi intenzivně od března roku 2015 – bez spravedlivého důvodu- vyprazdňovala bankovní účty a) – d), které zůstavitelka ve své závěti zamýšlela odkázat žalobkyni. Žalovaná finanční prostředky z těchto účtů využívala většinou pro svou osobní potřebu a potřebu své vlastní rodiny a ostatních známých, činila výběry a přesuny značných finančních částek, čímž se fakticky na úkor zůstavitelky a potažmo žalobkyně bezdůvodně obohacovala. Tímto jednáním žalované o v období od roku 2014 do okamžiku úmrtí zůstavitelky byl její majetek na účtech a) až d) bez spravedlivého důvodu snížen minimálně o částku 4 839 513 Kč. Žalobkyně byla dědicem ustanovena na základě závěti učiněné zůstavitelkou, , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 22. dubna 2013 (dále jen „Závěť“). Žalovaná dne 24. listopadu 2014 převedla bez vědomí zůstavitelky na nově zřízený účet zůstavitelky částku ve výši 3 000 000 Kč. Kromě toho, že tento úkon postrádá jakéhokoli opodstatnění, kromě toho, že šlo o vyvedení prostředků z účtu a), který měl dle Závěti připadnout žalobkyni, není dán a ani žalovanou tvrzen ani prokazován jakýkoli titul (důvod) pro realizaci takovéto transakce. Obdobně si pak žalovaná počínala i v případě převodu částky ve výši 400 000 Kč z účtu a), kterou žalovaná provedla dne 3. dubna 2015, a to opět na stejný, nově zřízený účet zůstavitelky. Konečně pak žalovaná podobný mechanismus realizovala také v případě převodu finančních prostředků ve výši 204 713 Kč dne 3. srpna 20163 z účtu d na jiný účet u , právnická osoba, .. Žalobkyně se pak až v průběhu měsíců září až prosinec 2019 dozvěděla o tom, jak bylo disponováno s prostředky na peněžních účtech, k nimž žalobkyně nabyla na základě dědictví veškerá práva a povinnosti. Dne 5. září 2019 žalobkyně získala první část výpisů k účtům, jež nabyla dědictvím, a dne 5. prosince 2019 pak další ze zbývajících částí výpisů k účtům. V obou uvedených dnech pak žalobkyně hradila vůči , právnická osoba, . také poplatky za pořízení předmětných výpisů z účtů , právnická osoba, ve výši 900 Kč a 600 Kč. Žalobkyně rovněž získala i výpisy k účtu D vedenému u , právnická osoba, . Žalobkyně rozhodné informace o tom, kdy se dozvěděla, že na její úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a o tom, kdo jej získal, vztahuje ke dni převzetí předmětných výpisů z účtů a – d, tj. ke dni 5. září 2019. Nárok žalobkyně tudíž nemůže být promlčen. Dále žalobkyně uvedla, že na účet a), pak žalovaná převáděla prostředky z jiného účtu zůstavitelky č. , hodnota, na který předtím sama zůstavitelka poukázala dne 12. listopadu 2014 částku ve výši 5 270 013 Kč. Žalobkyně tedy uvažuje částku ve výši 5 270 013 Kč poukázanou původně přímo zůstavitelkou na účet , Anonymizováno, za následně oprávněně převedenou zpět na účet a). Rozdíl mezi částkou ve výši 6 421 822 Kč a částkou ve výši 5 270 013 Kč, činí 1 151 746 Kč. Tato částka ve výši 1 151 746 Kč je tedy tvořena souhrnem jednotlivých transakcí učiněných žalovanou neoprávněně v její prospěch jednotlivými transakcemi z účtu a), a to konkrétně: dne 23. 3. 2016 částka 65 100 Kč v lázních-žalovaná; dne 25. 4. 2016 částka 10 000 Kč byl proveden výběr ATM v , právnická osoba, ; dne 4. 5. 2016 částka 10 000 Kč byl proveden výběr ATM v , právnická osoba, ; dne 11. 5. 2016 částka 30 000 Kč byl proveden výběr ATM v , právnická osoba, ; dne 16. 5. 2016 částka 5 000 Kč byl proveden výběr ATM v , právnická osoba, ; dne 18. 5. 2016 částka 82 025 Kč v lázně – žalovaná; dne 12. 10. 2016 částka 44 291 Kč v lázně – žalovaná; dne 10. 2. 2017 částka 62 505 Kč v lázně – žalovaná; v období 2-12/2015 částka 390 500 Kč (11x 35 500 Kč), 1-12/2016 (12x 35 500 Kč), 1/2017 (26 325 Kč), platba za byt žalované na , Anonymizováno, – trvalý příkaz, VS , var. symbol, .2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobními tvrzeními zásadně nesouhlasí a uplatněný nárok odmítá, tj. neuznává jej ani co do základu ani částečně. K tomu uvedla, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť tvrzený nárok na ni z titulu dědění nemohl přejít. Žalobkyně není jediným (univerzálním) dědicem zůstavitelky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dědictví odmítla, došlo ke kumulaci dědických titulů a na její místo nastoupil stát jako nabyvatel odúmrti. Ze závěti vyplývá, že žalobkyně měla zdědit právě a jen práva a povinnosti spojená se čtyřmi bankovními účty a vyjmenované předměty uložené ve šperkovnici. Naproti tomu druhý dědic měl dědit veškerý ostatní majetek zůstavitelky. V rámci závěti tak lze rozlišit žalobkyni jako „speciálního dědice“ v závěti jmenovitě uvedeného majetku zůstavitelky na straně jedné a na straně druhé stát jako „generálního dědice“ veškerého ostatního majetku zůstavitelky. Žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který jakkoli nevyplývá ze smluv o vedení účtu uzavřených mezi bankou a zůstavitelkou. Žalobkyně tak nemohla vstoupit do tvrzených práv zůstavitelky jako dědic přesně vymezeného majetku – práv a povinností vyplývajících ze smluv o vedení čtyř bankovních účtů pro zůstavitelku. Pokud by k tvrzenému bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo (což žalovaná odmítá), pak by dědicem tohoto nároku musel být druhý dědic jakožto „generální dědic“ dle závěti, nikoli žalobkyně jako dědic „speciální“. Již z žalobních tvrzení je zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení tvrzenému pod skutky a) až c) nemohlo dojít, resp. že žalovaná nemůže být pasivně legitimovaná k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení. V případě žalobního nároku na vydání částky 1 234 809 Kč žalovaná uvedla, že vznáší námitku promlčení žalovaného nároku. Subjektivní promlčecí doba v případě bezdůvodného obohacení činí 3 roky a počíná plynout od okamžiku, kdy se ochuzený (i) dozvěděl o tom, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a (ii) kdo je získal. Žaloba v této věci byla k soudu podána 23. listopadu 2021. Aby nebyl nárok žalobkyně promlčen, musela by se o tom, že se žalovaná na její úkor údajně obohatila, dozvědět 23. listopadu 2018 či později. Z řady listinných důkazů i dřívějších vyjádření žalobkyně ale jednoznačně vyplývá, že o údajném vzniku bezdůvodného obohacení, v tomto konkrétním případě o transakcích, které jsou předmětem žaloby, a o tom, kdo tyto transakce realizoval, věděla žalobkyně nejpozději dne 11. 10. 2018. Vedle toho dne 26. 4. 2018 se žalobkyně účastnila místního šetření v bytě zůstavitelky. Promlčení vyplývá zejména z obsahu listin ve spise Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Dědický spis“), a spise Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor , adresa, , Oddělení služby kriminální policie a vyšetřování , adresa, (dále jen „Trestní spis“). Žalobkyně v řízení nejprve v žalobě tvrdila, že se „v průběhu pozůstalostního řízení“ dověděla o sporných operacích, které měla realizovat žalovaná. V podání ze dne 27. prosince 2023 pak tvrdila, že „rozhodné informace o tom, kdy se dozvěděla, že na její úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a o tom, kdo jej získal, vztahuje ke dni převzetí předmětných výpisů ke dni 5. září 2019. Toto tvrzení je v přímém rozporu s obsahem zcela konkrétních listin v Dědickém spise a Trestním spise. Z notářské spisu plyne, že s žalobkyní byly notářem probrány její obavy ohledně manipulace s účty zůstavitelky, a to dne 23. 10. 2017. Nejpozději dne 23. října 2017 tedy žalobkyně věděla, že účty b), c) a d) byly za života zůstavitelky zrušeny a k jakému datu se tak stalo; znala přesný zůstatek účtu a) ke dni úmrtí zůstavitelky; věděla, že s účty zůstavitelky disponovala za života zůstavitelky žalovaná; věděla, že žalovaná disponovala od zůstavitelky generální plnou mocí; dispozice s účty zůstavitelky za jejího života považovala za neop