5 C 196/2024-319 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 12. 2024 se žalobce , Jméno žalobce, domáhal, aby soud uložil žalovanému , Jméno žalovaného, povinnost zaplatit částku 729 332 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že žalovaný v období od 4. 6. 2016 do 27. 4. 2021 užíval bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, bez právního důvodu, neboť nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho členy byly shledány neplatnými. Žalobce uvádí, že na základě pravomocných rozsudků Okresního soudu Praha-západ a Krajského soudu v Praze uhradil do konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, částku přesahující 36 milionů Kč jako náhradu za užívání nemovitostí, přičemž žalovaná částka představuje podíl žalovaného na této povinnosti odpovídající obvyklému nájemnému za uvedené období. Žalobce dovozuje svůj nárok z ustanovení § 2994 občanského zákoníku a zdůrazňuje, že promlčecí lhůta nemohla začít běžet dříve než okamžikem, kdy sám plnil do konkursní podstaty, neboť teprve tehdy jeho pohledávka vůči žalovanému vznikla. Opačný výklad by podle něj vedl k popření práva na soudní ochranu a k tzv. „procesní pasti“. Současně namítá, že uplatnění námitky promlčení žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaný užíval byt bez právního titulu a nyní by měl profitovat z toho, že žalobce se snažil chránit své členy a bránil se vůči správci konkursní podstaty.Žalovaný se podané žalobě bránil a tvrdil, že nárok žalobce je promlčen. Uvedl, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 619, § 621 a § 629 občanského zákoníku začala běžet nejpozději dne 27. 06. 2018, kdy Nejvyšší soud pravomocně rozhodl o neplatnosti nájemních smluv mezi žalobcem a jeho členy, a žalobce tak získal vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení i o osobě povinné k jeho vydání. Podle žalovaného postačuje orientační povědomí o rozsahu obohacení, nikoli přesná výše, a žalobce mohl své právo uplatnit žalobou již od tohoto okamžiku. Zdůraznil, že žaloba byla podána až 30. 12. 2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, která skončila nejpozději 27. 04. 2024. Žalovaný odkázal na skutkově a právně totožný spor vedený u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 36 C 3/2025, v němž byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení, a s tímto právním názorem se ztotožňuje. Namítl, že žalobce se snaží účelově posunout počátek běhu lhůty na okamžik zaplacení částky do konkursní podstaty, což odporuje ustálené judikatuře. Závěrem navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.Mezi účastníky jsou nesporné rozhodující skutkové okolnosti tak, jak jsou vylíčeny v žalobě pod bodem 7 písm. a) – j), kde je popsán vývoj kauzy , Anonymizováno, a žalobce. Dále je mezi účastníky nesporné, že částka 36 579 687 Kč byla uhrazena žalobcem do konkurzní podstaty , Anonymizováno, . Nesporná je taktéž skutečnost, že žalovaný po celou dobu, tedy od 5. 6. 2016 do 25. 8. 2021 hradil žalobci řádně nájemné a náklady na provoz družstva.Spor tak spočívá v otázce, zda má žalobce právní nárok na regresní úhradu toho, co plnil ve vztahu k , Anonymizováno, po svých družstevnících. Další právní otázkou, která je taktéž sporná, je to, zda pokud takový nárok vznikl, zda již je, či není promlčen. Tedy, kdy začala běžet promlčecí doba, čímž se soud zabýval s ohledem na hospodárnost jako první otázkou.Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:Z provedeného důkazu nájemní smlouvou uzavřenou dne 1. 7. 2003 mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že , Jméno žalobce, jako pronajímatel uzavřelo s , Jméno žalovaného, smlouvu o nájmu bytu 3+1 v objektu č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, v , Anonymizováno, . Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, měsíční nájemné činilo 512 Kč a zálohy na služby 653 Kč. Smlouva obsahovala povinnosti nájemce (údržba bytu, zákaz podnájmu bez souhlasu, zákaz stavebních úprav) a právo pronajímatele jednostranně upravit výši nájemného dle inflace. Nájemce byl povinen hradit nájemné a služby převodem na účet družstva a umožnit přístup do bytu za účelem kontroly a údržby.Z provedeného důkazu rozsudkem Vrchního soudu ze dne 1. 10. 2008 (sp. zn. 13 Cmo 523/2007) soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta vylučovací žaloba , Anonymizováno, ohledně bytových domů č.p. , Anonymizováno, na pozemcích parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, . Soud konstatoval, že tyto nemovitosti náležejí do konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, , neboť k datu změny stavebníka (6. 4. 1998) již měly charakter věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku a žalobce je nemohl originárně nabýt. Odvolací soud zdůraznil, že kupní smlouvy uzavřené v říjnu 1998 byly neúčinné a žalobci nesvědčí právo vylučující soupis do konkursní podstaty. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2008.Z provedeného dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015-682, soud zjistil, že , Anonymizováno, od počátku nesvědčil žádný právní titul k užívání bytových domů, které byly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce. Nejvyšší soud zdůraznil, že družstvo si bylo této skutečnosti vědomo, a to nejpozději od června 2000, kdy bylo vyzváno k vyklizení nemovitostí a upozorněno na zákaz dispozice s majetkem zahrnutým do soupisu konkursní podstaty podle § 18 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Přesto od roku 2003 umožnilo svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a vybíral nájemné, čímž konal v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud z toho dovodil, že tyto nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné, protože družstvo nemělo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty ani jej přenechat třetím osobám k užívání.Z provedeného důkazu rozsudkem Okresního soudu ze dne 29. 3. 2022 (sp. zn. 4 C 69/2019) soud zjistil, že žalovaný , Anonymizováno, byl uznán povinným zaplatit do konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, částku 18 261 187 Kč s úrokem z prodlení za užívání bytových domů č.p. , Anonymizováno, včetně souvisejících pozemků v období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018. Soud vycházel ze znaleckého posudku, podle něhož výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklému nájemnému za dané období. Námitku družstva o rozporu výkonu práva s dobrými mravy soud neuznal, neboť družstvo užívalo nemovitosti bez právního titulu i po pravomocném rozhodnutí Nejvyššího soudu o povinnosti vyklidit. Soud konstatoval, že nárok žalobce je legitimní a vyplývá z § 2991 občanského zákoníku.Z provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č.j. 21 Co 228/2022-566 soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ, kterým byla žalovanému , Anonymizováno, uložena povinnost zaplatit žalobci , jméno FO, , správci konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, , částku 18 261 187 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 30. 5. 2019 do zaplacení. Nárok se týkal bezdůvodného obohacení za užívání obytných domů a souvisejících pozemků v , Anonymizováno, v období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018. Odvolací soud shledal, že družstvo dosáhlo postavení detentora nemovitostí bez právního titulu, čímž se obohatilo na úkor konkursní podstaty. Výše obohacení byla stanovena podle znaleckého posudku , právnická osoba, metodou porovnávací.Z provedeného důkazu rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2022, č.j. 13 C 431/2021-177 soud zjistil, že , Anonymizováno, byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 318 500 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 28. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku. Nárok se týkal bezdůvodného obohacení za užívání obytných domů a souvisejících pozemků v , Anonymizováno, v období od 1. 1. 2019 do 27. 4. 2021, a dále tří bytů do 25. 8. 2021. Soud konstatoval, že družstvo bylo povinno nemovitosti vyklidit na základě pravomocného rozsudku Nejvyššího soudu (29 Cdo 4470/2015), což neučinilo. Pasivní legitimace žalovaného byla dána, neboť bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo umožní užívání třetím osobám. Výše obohacení byla stanovena podle znaleckého posudku , právnická osoba, metodou porovnávací.Z provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č.j. 23 Co 81/2024-436 soud zjistil, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2022, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 318 500 Kč s příslušenstvím. Odvolací námitky žalovaného, týkající se nedostatku pasivní legitimace, rozsahu obohacení a rozporu s dobrými mravy, byly shledány nedůvodnými. Odvolací soud odkázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (26 Cdo 1106/2023) a konstantní judikaturu, přičemž potvrdil, že , Anonymizováno, byl detentorem nemovitostí a obohatil se na úkor konkursní podstaty.Z provedeného dokazování znaleckým posudkem č. , hodnota, soud zjistil, že obvyklé nájemné pro bytové jednotky nedaleko hlavního města Prahy bylo stanoveno na základě průměrné měsíční jednotkové ceny 208 Kč/m²/měsíc, upravené koeficientem využitelnosti na 90 %