13 C 230/2025-96 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, - zahrada o výměře 114 m² v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, (dále také jen „pozemek“). Svůj nárok odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb., ze dne 17. 3. 2011, kdy v katastru nemovitostí je k uvedenému pozemku zapsána tzv. duplicita vlastnického práva, a to na žalobce a současně na žalované, kdy žalovaní jsou zapsáni jako ideální spoluvlastníci s výši podílu každý 1/3 k celku. , adresa, vykonává svěřenou správu majetku ve vlastnictví obce. K duplicitnímu zápisu došlo v důsledku chybného zápisu provedeného na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o projednání dědictví, č. j. , spisová značka, . Žalobce měl za to, že se žalovaní vlastníky pozemku nikdy nestali, neboť pozemek byl v minulosti součástí tzv. veřejného statku. Žalovaní ho užívají, neboť jejich právní předchůdci si ho ke svému majetku za doby socialismu tzv. připlotili a začali ho užívat bez právního důvodu. Existence duplicitního zápisu zásadně ohrožuje právní jistotu žalobce a brání mu v plném výkonu jeho vlastnického práva. Nápravu nelze dosáhnout pouhým postupem dle katastrálního zákona (§ 36 zákona č. 256/2013 Sb.), neboť žalovaní svůj zápis nezpochybňují, a proto je nutné domáhat se ochrany určovací žalobou. Žalobce tak má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem pozemku. Pro žalované je nabývací titul k pozemku uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. , spisová značka, , ze dne 31. 3. 1998, které nabylo právní moci dne 27. 6. 1998. V usnesení se však nehovoří přesně o sporném pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ale o pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 718 m². V pozemkových knihách byl veden zápis vlastnického práva ke stavební parcele a domku č. , hodnota, se zahradou (, Anonymizováno, ) pro kat. území , adresa, s vlastnickým právem pro , jméno FO, podle smlouvy trhové ze dne 21. 9. 1912 a pro , jméno FO, , Anonymizováno, podle listiny Okresního soudu ve Zbraslavi ze dne 24. 7. 1925, č. j. , Anonymizováno, , a dále notářského zápisu ze dne 10. 7. 1925 pro , jméno FO, na polovic s , jméno FO, . Dále je tam veden zápis vkladu darovací smlouvy ze dne 18. 3. 1959 pro , adresa, na polovic (jedná se o právní předchůdce , jméno FO, , po kterém nemovitosti zdědili žalovaní), darovací smlouva měla formu notářského zápisu , Anonymizováno, , předmětem darování byl dům č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , stavební parcela č. kat. , Anonymizováno, a zahrada č. kat. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, . V notářském zápise nejsou uvedené výměry pozemků. Sporný pozemek parc. č. , Anonymizováno, nebyl nikdy součástí pozemků kat. č. , hodnota, , adresa, , ani kat. č. , hodnota, , adresa, , ale byl součástí veřejného statku pod tehdejším č. , adresa, . Z neměřického záznamu ze dne 8. 2. 2011 plyne, že původní pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada o výměře 718 m² se mění na pozemky parc. č. , Anonymizováno, – zahrada o výměře 369 m², , Anonymizováno, – zahrada o výměře 13 m², parc. č. , Anonymizováno, – zahrada o výměře 222 m² a parc. č. , Anonymizováno, – zahrada o výměře 114 m². Právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, nevlastnili nikdy jiné pozemky než parcely pod č. kat. , Anonymizováno, – zahrada (dnes se jedná o pozemky parc. č. , Anonymizováno, /3 celkem 235 m²) a č. kat. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří (dnes pozemek parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 142 m²). Sporný pozemek byl součástí veřejného statku evidovaného původně pod kat. č. , adresa, , kdy pozemky, které byly veřejným statkem se převedly podle zákona č. 150/48 Sb., a č. 90/50 Sb., na stát. Pozemek byl po celou dobu místním prostorem vedle místní komunikace, nebyl určen, Anonymizováno, k žádnému konkrétnímu užívání. Na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., a na základě statutu Hlavního města Prahy přešlo vlastnické právo k pozemku ze státu na žalobce, a to ke dni 24. 5. 1991. Žalobce se snažil se žalovanými dohodnout a vyřešit spornost pozemku dohodou, ale to se nepodařilo.2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že nárok žalobce neuznali a navrhli žalobu zamítnout. Žalovaní uvedli, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl usnesením, č. j. , spisová značka, , v dědické věci po , jméno FO, , nar. , datum, , tak, že mj. schválil dohodu o vypořádání dědictví mezi žalovanými coby dědici, a to tak, že každý z dědictví nabyl kromě jiného 1/3 domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, s 1/3 pozemků parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha /objekt bydlení/ o celk. výměře 154 m², parc. č. , hodnota, – zahrada o celk. výměře 718 m², vše zapsáno v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , kat. území , adresa, . Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , kdy na těchto každý vlastní podíl o velikosti id. 1/3, které vznikly rozdělením původního pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada o celk. výměře 718 m². Pouze samotná skutečnost, že pozemek, jenž je předmětem usnesení soudu, byl v pozdějších letech rozdělen, nemůže bez dalšího prokázat oprávněnost žaloby. Pokud by pak soud neměl vlastnické právo žalovaných k pozemku za dostatečně prokázané, žalovaní současně vznesli námitku vydržení vlastnického práva. Není totiž pravdou, že by si předchůdci žalovaných pozemek ke svému majetku za doby socialismu tzv. připlotili a začali ho užívat bez právního důvodu. Žalovaní pozemek zdědili po panu , jméno FO, . Ten vlastnické právo k pozemku, resp. pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, nabyl děděním po manželích , adresa, , svých rodičích, v první polovině 80. let. Tito vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, nabyli od manželů , jméno FO, a , jméno FO, v r. 1959 na základě darovací smlouvy. , jméno FO, a , jméno FO, a jejich předchůdcům přitom vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, svědčilo nejpozději v roce 1906. Pozemek parc. č. , hodnota, se nacházel ve vlastnictví předchůdců žalovaných po několik generací, žalovaní tak užívají pozemek s poctivým úmyslem a v dobré víře. Sporný pozemek tvoří i s dalšími pozemky žalovaných funkční celek. Žalobce se dlouhou dobu o své vlastnické právo nehlásil, nezajímal a nijak pozemek neobhospodařoval, kdy k němu také neměl přístup z důvodu oplocení. Žalovaní nabyli původní pozemek parc. č. , hodnota, děděním a tato právní skutečnost byla zapsána do katastru nemovitostí, žalovaní tak neměli sebemenší důvod pochybovat o svém vlastnickém právu k původnímu pozemku parc. č. , hodnota, , potažmo spornému pozemku. Pozemkové knihy nejsou veřejně přístupné a nelze do nich nahlédnout. Žalovaní neměli způsob, jakým by zjistili jakékoli nesrovnalosti týkající se pozemku, ať už co do vlastnického práva, tak co do jeho výměry. Pozemek užívají žalovaní i jejich právní předchůdci po dobu několika desetiletí. Mimo jiné oba pozemky, které nabyli děděním, tvoří jeden funkční celek, sporný pozemek je užíván jako zahrada, žalovaní ho obhospodařují, sekají trávu v dobré víře, že je jejich vlastnictvím. Na pozemku se nachází vzrostlé stromy. Takto byly žalovaným do užívání oba pozemky předány jejich právním předchůdcem panem , jméno FO, . Oba pozemky jsou oploceny společným oplocením, které bylo nainstalováno v průběhu užívání právních předchůdců žalovaných, přičemž žalovaní oplocení neměnili. Naopak žalobce se o pozemek nikdy nezajímal a nestaral. Žalovaní neměli do roku 2011 důvod pochybovat o svém vlastnickém právu k pozemku, a tento navíc i jako součást původního pozemku s právními předchůdci po desetiletí obhospodařovali a zušlechťovali, užívali ho zcela jistě s poctivým úmyslem a v dobré víře. Ačkoliv měli žalovaní zato, že právní důvod pro řádné vydržení vlastnického práva k pozemku prokázali, současně uplatnili i námitku vydržení mimořádného, pro něž jsou též splněny zákonem stanovené podmínky, kdy pozemek drželi po dobu dvaceti let a neměli přitom nepoctivý úmysl.3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. V katastru nemovitostí je veden duplicitní zápis vlastnického práva ke sporného pozemku parc. č. , Anonymizováno, , kdy žalobce je vlastníkem pozemku na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 17. 3. 2011 a žalovaní jsou každý vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na pozemku na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví sp. zn. , spisová značka, (výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, ). Žalovaní jsou dále na základě usnesení soudu ve věci pro