15 C 70/2026-22 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 26. 1. 2026 smlouvu o spotřebitelském úvěru N fois EC č. 92098323, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Dne 27. 1. 2025 poukázala žalobkyně na účet č. , č. účtu, částku 48 576 Kč. Protože žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, žalobkyně jej ke dni 13. 7. 2025 zesplatnila. Dlužná částka ve výši 56 974,49 Kč, sestává z jistiny ve výši 48 576 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, pojistného ve výši 1 224,15 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 4 674,34 Kč. Žalobkyně dále požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonný úrok z prodlení ve výši 11.5 % z částky 48 576 Kč ode dne 14. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný ke dni podání tohoto návrhu dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:6. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 26. 1. 2054 smlouvu o spotřebitelském úvěru N-times č. 92098323, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč na nákup mobilního telefonu. Částka k čerpání úvěru činila 48 576 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s pojistným ve výši 2 993 Kč. Roční úroková sazba činila 34,48 % (zjištěno ze smlouvy č. 92098323).7. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 30 000 Kč čistého měsíčně, náklady na bydlení, hypotéky a jiné jsou 10 300 Kč, splátky úvěrů činí 116 573,44 Kč měsíčně. K ověření tvrzení žalovaného při posouzení jeho úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici občanský průkaz. Dále provedla ověření v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a registru CRIF (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti).8. Žalobkyně zaslala dne 27. 1. 2025 na účet č. , č. účtu, částku 48 576 Kč (zjištěno z oznámení o odchozí platbě).9. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto od smlouvy o úvěru odstoupila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu (zjištěno z oznámení o odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2025).10. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 22. 9. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 18. 9. 2025 včetně podacího archu).11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalovaný čerpal převodem přímo na účet obchodníka úvěr ve výši 48 576 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 993 včetně sjednaného pojistného. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho.12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.19. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla řádné a dostačující posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byl poskytnut převodem na účet obchodníka úvěr ve výši 48 576 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 993 včetně sjednaného pojistného Protože žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 1. 7. 2025 zesplatnila. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný celkem dluží žalobkyni částku 56 974,49 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 48 576 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, pojistného ve výši 1 224,15 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 4 674,34 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil vyčerpaný úvěr řádně a včas, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku, je tak povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení. I výše smluveného úroku z prodlení je v pořádku v souladu s dosavadní judikaturou. Soud proto žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.21. O příslušenství dlužné úvěrové jistiny bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 415,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 093 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 300,15 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 220 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z č