15 C 92/2026-12 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, s.r.o., IČ: , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 17. 3. 2025 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla úvěr v celkové výši 10 500 Kč, který měl být splacen nejpozději 24. 6. 2025. Žalovaný úvěr vyčerpal, ale do stanoveného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Dne 12. 12. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dlužnou částku sestávající se z jistiny ve výši 10 500 Kč a smluvního úroku 3 788 Kč žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně odeslané dne 18. 11. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 17. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, a dne 28. 4. 2025 Dodatek ke smlouvě úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 500 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet vždy ke každému 30. dni ode dne načerpání úvěru do úplného splacení, a to ve výši minimálně 5 % jistiny + úrok přirostlý za předchozí období. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN 673 %. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ).7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 17. 3. 2025 částku 10 000 Kč a dne 28. 4. 2025 částku 500 Kč (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ).8. Poskytnutý úvěr byl ke dni 24. 6. 2025 z důvodu nesplácení zesplatněn (zjištěno z dopisu o zesplatnění – poslední možnost dohody na úhradě).9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému řádně oznámila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2025 včetně podacího archu).10. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatil, když uhradil pouze dne 14. 4. 2025 částku 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což žalovaný neučinil (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích, výzvy před podáním žaloby odeslané 14. 11. 2025 včetně podacího archu).11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. ve výši 10 500 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně netvrdila ani neprokazovala. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. V obecné rovině lze konstatovat, že žalobkyně si se žalovaným mohou v souladu s § 1 odst. 2 o. z. ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaný vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží mu tak zvýšená soudní ochrana.23. Ústavní soud v této souvisl