17 C 190/2026-11 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 832 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný, jakožto provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm³, neměl v období od 10. 6. 2025 do 11. 10. 2025 k vozidlu sjednáno toto pojištění v rozporu se zákonnou povinností. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku představující součin počtu dní, po které byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 18. 1. 2026. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ač byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyni dále náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Srbska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva uveřejněná vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 207/1964 Sb. uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, která však otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a proto soud určil rozhodné právo pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 (Řím II). K porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, a proto je rozhodným právem právo České republiky.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně při své činnosti zjistila, že žalovaný, který je vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 s RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , neměl k tomuto vozidlu v období od 10. 6. 2025 do 11. 10. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel (prokázáno z výpisu z registru silničních vozidel ze dne 26. 10. 2025). Žalobkyně proto vyměřila žalovanému dopisem ze dne 4. 11. 2025 příspěvek nepojištěných za nepojištěné období v celkovém počtu 124 dní při denní sazbě příspěvku dle druhu vozidla ve výši 93 Kč spolu s náklady uplatnění ve výši 300 Kč a vyzvala ho k jeho úhradě do 60 dnů od doručení dopisu (zjištěno z výzvy ze dne 4. 11. 2025). Žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, a proto ho žalobkyně opětovně vyzvala k zaplacení upomínkou ze dne 28. 1. 2026 (zjištěno z upomínky ze dne 28. 1. 2026) jakož i předžalobní upomínkou, na kterou nijak nereagoval (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 19. 3. 2026).5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaný provozoval vozidlo bez řádného pojištění dle zákona, a proto žalobkyni vznikl nárok na uhrazení příspěvku placeného vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla:6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem uvedeného automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v uvedeném období povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v tomto období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému za období od 10. 6. 2025 do 11. 10. 2025 nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., a to dle odst. 3 citovaného ustanovení ve výši představující součin počtu dní za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku při počtu 124 dní a výše denní sazby 93 Kč, tj. celkem ve výši 11 532 Kč, a dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by příspěvek žalobkyni řádně a včas uhradil. Žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data, kdy je žalovaný s placením v prodlení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 832 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t. včetně třech paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.