17 C 33/2026-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že dne 16. 3. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalované. Sjednaný úvěrový rámec činil 70 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 155 100 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 171 499 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 13. 2. 2025 zesplatnila. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 32 853,67Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 890 Kč. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaná se nijak nevyjádřila, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:6. Žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 16. 3. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Výše úvěrového rámce byla sjednána na 70 000 Kč, roční úroková sazba činila 26,28 % a RPSN 29,70 %. Výše měsíční splátky je 4 % z úvěrového rámce. Žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná u , právnická osoba, od ledna roku 2022, čistý příjem činí 30 000 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě čestně prohlásila, že všechny údaje týkající se zdroje a výše příjmu a celkové finanční situace jsou pravdivé. Úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána a prověřena (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 3. 2022, karty klienta, ověření bonity klienta, metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a úvěrových podmínek spol. , Jméno žalobkyně, . platných od 1. 8. 2021). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku ve výši 155 100 Kč, uhradila částku 171 499 Kč. Protože žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo ke dni 13. 2. 2025 k zesplatnění celého úvěru (zjištěno z Výpisu čerpání, splátek a úhrad a z dopisu ze dne 13. 2. 2025 včetně podacího archu).7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, což žalovaná neučinila, a to ani na základě upomínky žalobkyně (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 10. 2025 včetně podacího archu). Žalovaná v řízení nijak nesporovala, že dluh ze smlouvy o úvěru žalobkyni neuhradila.8. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.17. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena dne 16. 3. 2022 smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla řádné a dostačující posouzení úvěruschopnosti žalované. Protože žalovaná porušila svoje povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy, když poskytnuté úvěry řádně a včas nesplácela, žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 13. 2. 2025 zesplatnila. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila, soud jí proto tuto povinnost uložil.18. O příslušenství dlužné úvěrové jistiny bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 295 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 391 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 760,67 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal.