24 C 273/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 73 344,94 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 35 476,96 Kč od 22.3.2025 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaným dne 26.6.2024 distančním způsobem, prostřednictvím stránky , Anonymizováno, uzavřel smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše 80 000 Kč s možností postupného splácení a žalovaný se jej zavázal smluveným způsobem splácet, kdy první splátka byla splatná 26.7.2024 a konec kreditového rámce měl nastat 18.12.2025. Žalovanému byl postupným čerpáním poskytnut úvěr ve výši 35 087 Kč, žalovaný na jistinu splatil 533,99 Kč s tím, že jím placené částky byly v rámci jednotlivé splátky započítány postupně na úhradu úroku, poté poplatků, poté jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobce proto smlouvu e-mailem z 21.3.2025 k témuž dni vypověděl, čímž se stal úvěr zcela splatným. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 34 552,98 Kč a poplatků 304,51 Kč (za tranše úvěru) a 98,82 Kč (za službu „, Anonymizováno, “) a 520,65 Kč (za službu „, Anonymizováno, “), a to včetně zákonných úroků z prodlení z těchto částek ode dne následujícího po splatnosti úvěru a zaplacení dlužných smluvních úroků ve výši 37 867,98 Kč; případně se domáhá zaplacení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že u žalovaného zjistil informace o počtu členů jeho domácnosti, o příjmech žalovaného (74 031 Kč měsíčně) a výdajích žalovaného, žalovaného lustroval v příslušných databázích a posouzení jeho úvěruschopnosti provedl dále podle interní metodiky schválené ČNB.2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho právní zástupkyně, kteří se z jednání omluvili, a v nepřítomnosti žalovaného, která se nedostavil bez omluvy.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný (jehož totožnost byla ověřena přes ID bankovní identitu) uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne 26.6.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 80 000 Kč; úroky činily 0,933 % denně, úroky za tranši úvěru činily 1,99 % z čerpané částky; žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s poplatky, úroky a dalšími platbami dle smlouvy ve smluvených splátkách (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně sazebníku, základních informací o spotřebitelských úvěrech, souhlasu o zpracování osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek žalobce, předpisu denních splátek). Žalobce žalovanému dle dané smlouvy na jeho bankovní účet vícero platbami vyplatil celkem částku 35 087 Kč (viz Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobce e-mailem z 21.3.2025 danou smlouvu vypověděl z důvodu prodlení se zaplacením splátek a vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 73 449,94 Kč včetně úroků z prodlení a smluvních pokut.5. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru soud z žalobcem předložených důkazů pouze zjistil, že na hlavičkovém papíře žalobce (bez uvedení data či osoby vyhotovující danou listinu) byla uvedena informace, že „dle doloženého bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce výše ověřeného čistého měsíčního příjmu“ činí 74 031 Kč s tím, že „případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem“ (viz sdělení žalobce o identifikovaných příjmech) a že výše čistého měsíčního příjmu (ve dvoučlenné domácnosti žalovaného) uvedeného spotřebitelem činí 80 000 Kč, měsíční výdaje na půjčky, bydlení, ostatní zbytné výdaje činí 30 000 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti).6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy nebyly navrhovány. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.7. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).9. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli ve smyslu § 2395 o.z. a násl. dne 26.6.2024 smlouvu o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve formě revolvingového úvěrového rámce do výše 80 000 Kč a žalovaný se takto poskytnutý úvěr zavázal splatit ve stanovených splátkách včetně úroků, poplatků, smluvních pokud dle smlouvy. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že žalovanému byla postupně vyplacena celková částka ve výši 35 087 Kč.11. Soud se v daném případě s ohledem na znění ust. § 87 zákona dále zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.12. Soud předně uzavřel, že v žalobě jsou sice uvedena tvrzení ohledně toho, jak konkrétně měla být před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, avšak tyto skutečnosti nevyplývají z žalobcem předložených důkazů, když zejména soudu nebyly předloženy ani např. výpisy z účtů žalovaného ani jakékoli jiné listiny (či jiné důkazy) fakticky dokládající skutečnou výši příjmů (a zejména též výdajů) žalovaného a jeho rodiny. V řízení byly k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předloženy pouze nepodepsané a nedatované listiny na hlavičkovém papíře žalobce s informací, že měsíční příjem (ověřený čistý) žalovaného měl být 74 031 Kč. Soud tak uzavřel, že z těchto nedatovaných a nepodepsaných listin nelze vzít nijak za prokázané, že se jedná o tvrzení žalovaného, resp. není vůbec seznatelné, kdo a odkud tyto informace čerpal, či zda vůbec a jak je ověřil. Žádným způsobem pak nebylo ani tvrzeno ani prokázáno ověření výdajové stránky poměrů žalovaného. Soud tak uzavřel, že žalobce v řízení řádně netvrdil (zejména kdo a jakým způsobem ověřil tvrzené příjmy žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy) a dále vůbec neprokázal, že by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečným způsobem zkoumal faktickou úvěruschopnost žalovaného též co do jeho výdajů. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Žalobce tak postupoval v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, pročež je výše uvedená úvěrová smlouva neplatná dle § 87 zákona.13. Žalobce byt tak měl nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny úvěru. V tomto rozsahu však soud dále uzavřel, že sice v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla dle smlouvy vyplacena jistina ve výši 35 087 Kč, avšak nebylo ani řádně tvrzeno, ani prokázáno, jakou částku žalovaný na tuto jistinu již fakticky splatil. Žalobce v žalobních tvrzení pouze bez dalšího uvedl, že žalovaný „na jistinu splatil 533,99 Kč“, avšak zároveň sám výslovně uvedl, že žalovaným uhrazené platby (v netvrzené celkové výši) byly započítány nejprve na úhradu úroku, poté na úhradu poplatků a teprve až poté na úhradu jistiny. Vzhledem k výše konstatované neplatnosti smlouvy jsou neplatná i ujednání o smluvních úrocích a smluvních pokutách, veškeré platby žalovaného tak měly být zcela započteny na úhradu jistiny úvěru. V řízení však celková výše těchto plateb nebyla ani tvrzena ani prokázána, když ohledně poučení dle u