Obvodní soud pro Prahu 5 26 C 136/2026-19 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 4. 2026 po žalované domáhala zaplacení částky 33 470 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel , právnická osoba, (dále také jen „původní věřitel“) je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 21. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 22 000 Kč, žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 9. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 11 470 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 33 470 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč a ze smluvního úroku 11 470 Kč nejpozději splatných dne 28. 9. 2025, to vše spolu s příslušenstvím. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde napsala své osobní údaje. Poté byla žalovaná obeznámens s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 21. 7. 2025 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, přičemž žalovaná finanční prostředky nevrátila a je v prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 21. 7. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 22 000 Kč. Jednalo se o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný, splatný jednorázově, nebo postupně formou minimálních měsíčních splátek zahrnujících přirostlé úroky. Další dohodnuté parametry úvěru byly uvedeny v tabulce v bodě 7. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1141 %; úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců. Účet pro poskytnutí úvěru byl č. , č. účtu, (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025). Žalovaná byla opakovaně vyzývána dne 26. 8. 2025 a dne 28. 9. 2025 k zaplacení dlužných částek (prokázáno výzvami ze dne 26. 8. 2025 a dne 28. 9. 2025). Žalované bylo dne 21. 2. 2026 zasláno oznámení o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Současně byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026, výzvou před podáním žaloby z téhož dne). Společnost , právnická osoba, , vyplatila žalované dne 21. 7. 2025 částku 22 000 Kč na účet číslo , č. účtu, (prokázáno potvrzeními o provedené platbě ze dne 21. 7. 2025 a výpisem z bankovního účtu , právnická osoba, ).4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 21. 7. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 22 000 Kč. Jednalo se o spotřebitelský úvěr. Společnost , právnická osoba, , vyplatila žalované dne 21. 7. 2025 částku 22 000 Kč. Mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovanou. Žalovaná ničeho žalobkyni nezaplatila, a to ani na základě výzvy ze dne 21. 2. 2026 a je v prodlení.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).7. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že ze smlouvy ani z jiných založených listinných důkazů není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu právní předchůdce žalobkyně zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 21. 7. 2025 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek www.zaplo.cz. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1141 %; úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců.16. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Soud má za to, že uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o. z., když tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, jelikož ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný úrok ve výši 279,83 % ročně, s RPSN 1144 %, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k červenci 2025 nejvýše 8,9 % ročně. Výše RPSN sjednaná v posuzované smlouvě ve spotřebitelském úvěru je tedy zjevně nepřiměřeně vysoká a tudíž neplatná. Úrok je zjevně rovněž nepřiměřený, neboť jeho výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou tedy 8,50 % ročně, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005).17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 7. 2025 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, je tak s ohledem na výše uvedené povinna žalobkyni zaplatit tuto částku. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co nesplacené jistiny, tedy do částky 22 000 Kč (výrok II); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok I). Soud nepřiznal žalobkyni právo na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná se vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy do prodlení nikdy reálně nemohla dostat.18. O lhůtě k plnění u výroku II. soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první za středníkem o. s. ř. a stanovil k jejímu splnění přiměřenou lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku. Takto stanovenou (resp. prodlouženou) lhůtu soud považuje za dostatečnou pro splnění uložené povinnosti.19. O nákladech řízení (výrok III. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 22 000 Kč (tj. úspěch co do 65,73 %), její neúspěch pak co do částky 11 470 Kč (34,27 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 31,46 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 1 674 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady právního zastoupení tak činí 2 400 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 4 074 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 31,46 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 282 Kč. Náklady žalobkyně byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).20. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 335 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k položce 2 bod 2, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 339 Kč podle Položky 2/1 b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, bylo žalobkyni uloženo doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 Sazebníku, tj. do částky 1 674 Kč (Položka 1/1 b) Sazebníku), a to v souladu s Položkou 2/2 Sazebníku. Žalobkyni byla proto stanovena povinnost zaplatit České republice částku soudního poplatku ve výši 335 Kč (1 674 Kč – 1 339 Kč = 335 Kč).21. O lhůtě k plnění u výroku IV. tohoto rozsudku soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.