26 C 158/2026-11 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 7. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 288 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla dle odst. 2.1.7. smlouvy povinna splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pohledávka v celkové výši 16 800 Kč se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 12 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 800 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 11. 7. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalované činí 4 488 Kč. Žalovaná žalovanou částku nezaplatila a je v prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalované byl pro její nevyjádření se presumován (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30 dní, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5532,57 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 11. 3. 2024 částku 12 000 Kč (prokázáno z potvrzení o platbě ze dne 11. 3. 2024). Protože žalovaná úvěr neplatila řádně a včas a byla v prodlení, právní předchůdkyně dopisem ze dne 11. 7. 2024 zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 35 849,66 Kč (prokázáno dopisem ze dne 11. 7. 2024). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 a seznamem postoupených pohledávek), což bylo žalované řádně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025).5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o částku 4 800 Kč vrátit ve splátkách, splatných vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, úroková sazba byla sjednána ve výši 40% měsíčně, RPSN činí 5532,57 %. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 11. 3. 2024 částku 12 000 Kč. Žalovaná nic nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které byl sjednán měsíční úrok ve výši 40 %, RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) bylo sjednáno ve výši 5532,57 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k měsíci březnu 2024 nejvýše 8,83 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).13. Výše sjednaného úroku a RPSN ve smlouvě o úvěru je zcela zjevně hrubě nemravná.14. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).15. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).16. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddě