31 C 57/2026-33 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala výše uvedené částky s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru č. , č. účtu, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorent až do výše , částka, a žalovaný se zavázal jej splácet v souladu se smlouvou. Výše kontokorentu byla snížena na , částka, dodatkem ze dne , datum, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně dále kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů klienta. Příjem žalovaného byl , částka, , jako výdaje uvedl žalovaný nájem ve výši , částka, , které žalobkyně navýšila na , částka, s ohledem na běžné životní výdaje. Orientační splátka žalovaného činila , částka, . Po odečtení splátkového zatížení žalovaný měl k dispozici , částka, na pokrytí svých životních nákladů. Zkoumáním úvěruschopnosti tak nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr tak, že mu umožnila na účtu č. , č. účtu, realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu, který byla žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen žalobkyni neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na výzvu, v níž žalobkyně současně smlouvu vypověděla a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. , č. účtu, . Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku , částka, na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku , částka, na dlužném smluvním úroku ve výši 12 % ročně za období od , datum, do , datum, , částku ve výši , částka, na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od , datum, , kdy se žalovaný dostal do prodlení, do , datum, a dále smluvní úrok 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu a žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř. soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání.4. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav: žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru č. , č. účtu, , na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, . Druh úvěru byl sjednán jako spotřebitelský, bezúčelový, výše RPSN byla 21,24 %, úrok , částka, , maximální výše kontokorentu ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal, že bude úvěr splácet tak, že na konci rozhodného období bude na účtu dostatek finančních prostředků a nedostane se tak do nepovoleného debetu. Smlouva byla doplněna dodatkem ze dne , datum, , ve kterém byla snížena výše kontokorentu na , částka, (zjištěno ze smlouvy o úvěru, dodatku smlouvy vč. všeobecných podmínek a ceníku). Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena, měsíční příjem žalovaného byl , částka, , jako výdaje uvedl , částka, s tím, že žalobkyně tyto zvýšila na , částka, . Při započtení částky , částka, bylo splátkové zatížení žalovaného ve výši , částka, a žalovaný měl i přes poskytnutý úvěr k dispozici částku , částka, (zjištěno z dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta).5. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu a přečerpal částku ve výši , částka, . Žalobkyně tak převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Zároveň informovala žalovaného, že smlouvu vypovídá (zjištěno z poslední výzvy ze dne , datum, , z výpisu z kontokorentního účtu). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala, avšak žalovaný neuhradil ničeho, což nikterak nesporoval (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , vč. doručenky).6. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný tyto ani přes výzvy žalobkyně ve stanovené době nevrátil.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 věta prvá o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroků vrátit, což však neučinil. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši , částka, , částku , částka, na dlužném smluvním úroku ve výši 12 % ročně za období od , datum, do , datum, , částku ve výši , částka, na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od , datum, , kdy se žalovaný dostal do prodlení, do , datum, a dále smluvní úrok 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Jelikož žalovaný žalobkyni na tuto částku dosud nezaplatil ničeho, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak v souladu s § 2395 an. o. z. , tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. Celkové náklady žalobkyně ve výši , částka, byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.