70 C 231/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15.9.2025 domáhala zrušení a vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství bylo pravomocným rozsudkem rozvedeno a po rozvodu nedošlo k dohodě o vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně se pokoušela o dohodu s žalovaný, který však vůli k jednání neprojevil, proto podala návrh soudu s tím, že do společného jmění manželů patří pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zahrada o výměře , Anonymizováno, , , zapsáno na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitost“) a žalobkyně navrhuje, aby soud rozhodl o prodeji tohoto pozemku a rozdělení výtěžku rovným dílem mezi účastníky řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci vycházel z navržených důkazů předložených účastníky (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil následující skutková zjištění.4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 70 C 3/2025 ze dne 27.5.2025, v právní moci dne 23.7.2025 bylo rozhodnuto o rozvodu manželství žalobkyně a žalovaného uzavřeného dne 10.10.2008 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 70 C 3/2025 ze dne 27.5.2025).5. Žalobkyně a žalovaný jsou vedeni jako spoluvlastníci pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada o výměře , Anonymizováno, , zapsaného na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v režimu společného jmění manželů, jako nabývací titul je uvedena smlouva kupní. Účastníci nemovitost nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 21.12.2017 s účinky zápisu do katastru nemovitostí dne 27.12.2017 (zjištěno z listu vlastnictví č. , hodnota, ).6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Společná jmění manželů vzniklá za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“), se do 31. 12. 2013 řídila úpravou obsaženou v obč. zák srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); po 1. 1. 2014 se však řídí již úpravou v o.z. s korektivem obsaženým v ust. § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Protože v dané věci zaniklo společné jmění manželů po 1. 1. 2014 a až po účinnosti o.z. vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu, podléhá režim jeho vypořádání soudem již příslušným ustanovením o.z.7. Podle ust. § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.8. Podle ust. § 740 o.z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.9. Podle ust. § 742 odst. 1) o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla a) podíly obou manželů na vypořádaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení, hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.10. Podle ust. § 712 o.z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví. Podle ust. § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.11. Předmětná nemovitost byla nabyta účastníky za trvání manželství v roce 2017 a manželství účastníků bylo rozvedeno na základě rozsudku zdejšího soudu, který nabyl právní moci 23.7.2025. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání pouze shora uvedenou nemovitosti. Žalovaný předmět řízení nedoplnil a neučinila tak ani žalobkyně. Soud tak vypořádával pouze nemovitost v řízení označenou, a to za situace, kdy ani z jeden z účastníků nežádal o přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, současně soud nerozhodl ani o přikázání věci do podílového spoluvlastnictví, neboť ani tento způsob účastníci nenavrhovali a přikázání do podílového spoluvlastnictví účastníků by vedlo pouze k dalším sporů (min. návrhu na vypořádání podílového spoluvlastnictví), současně pro tu stranu, která by chtěla prodat svůj podíl, by uvedené uspořádání představovalo ekonomickou ztrátu, neboť výtěžek by byl menší než v případě prodeje celku. Účastníci řízení rovněž nenavrhovali rozdělení pozemku a přikázání nově vzniklých pozemků do svého výlučného vlastnictví.12. S ohledem na analogické použití ustanovení o podílovém spoluvlastnictví (ust. § 712 o.z.), je možné vypořádávané nemovitosti rozdělit mezi účastníky nebo přikázat je jednomu z nich s povinností zaplatit druhému náhradu na vyrovnání podílu. V případě, že to není možné, a žádný ze spoluvlastníků nemovitost nechce, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě.13. Vzhledem k postoji účastníků, kdy ani jeden z nich neprojevil zájem nabýt nemovitost, event. část této nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, postupoval soud analogicky k ust. § 1147 o.z. a nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení rovným dílem, neboť nebyly tvrzeny žádné okolnosti pro disparitu podílů. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.14. Rozhodnutí o nařízení veřejné dražby je pouze exekučním titulem a zdejší, nalézací řízení, se jím končí. I pravomocné a vykonatelné rozhodnutí tak nebrání, aby se účastníci dohodli na jiném postupu či na prodeji věci mimo veřejnou dražbu. Pokud by však některý z účastníků měl zájem se vykonatelným rozhodnutím řídit, může postupovat v souladu s poučením a domáhat se výkonu.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s ohledem na charakter řízení - iudicii duplex, tedy s ohledem na povahu řízením, které lze zahájit na návrh kteréhokoli účastníků, přičemž oba dva mají následně postavení jak žalobce, tak žalovaného a za takové situace nelze plně aplikovat zásadu úspěchu ve věci, neboť zájmy obou účastníků se do určité míry překrývají. Pouze ve výjimečných, odůvodněných případech, je pak namístě přiznat náhradu nákladů jednomu z účastníků (viz nálezy ústavního soudu sp.zn. ÚS II. 572/2019, sp.zn. I. ÚS 262/20, sp.zn. IV. ÚS 404/22, sp.zn. I. ÚS 3202/20 a zejména stanoviska sp.zn. Pl. ÚS-st. 59/23).16. Soud neshledal, že by zde byly skutečnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů některému z účastníků. Soud sice fakticky vyhověl návrhu žalované, to však nemůže být dostatečným důvodem pro přiznání náhrady, když soud není návrhy účastníků vázán. Důvod pro přiznání náhrady by byl dán například tehdy, prodlužoval-li by jeden z účastníků záměrně řízení, což nebyl zdejší případ.17. Pro uvedené bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).