Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Zjistila, že vozidlo – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad , Anonymizováno, , Anonymizováno, cm³, reg. zn. , SPZ, , (dále jen „vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, že jako provozovatel vozidla je zapsán žalovaný a že v období od , datum, do , datum, stran vozidla nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo 111 dní nepojištěno. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení příspěvku písemnou výzvou, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti ve výši celkem 10 323 Kč a na poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil, ač byl vyzván předžalobní upomínkou.2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo, že s tímto postupem souhlasí.3. Soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti soudu v dané věci a rozhodným právem, neboť žalovaný je občanem , Anonymizováno, . Dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány před soudy tohoto členského státu. Vzhledem k bydlišti žalovaného v České republice je proto dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Uplatněný nárok nevznikl z pojistné ani jiné smlouvy, nýbrž přímo ze zákona v důsledku porušení zákonné povinnosti provozovatele tuzemského vozidla zajistit pojištění odpovědnosti. Pro tento zákonný poměr nestanoví zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.), zvláštní kolizní normu. Podle § 24 odst. 2 z.m.p.s. se proto použije právo, které je s daným poměrem v nejužším vztahu. Tím je v projednávané věci české právo, neboť povinnost, jejíž porušení zakládá žalovaný nárok, je stanovena českým zákonem, vztahuje se na provozovatele tuzemského vozidla a u registrovaného vozidla trvá po dobu jeho registrace. Samotné právo na příspěvek vzniká , právnická osoba, rovněž přímo podle českého zákona. Ustanovení § 6 odst. 1 a § 45 zákona č. 30/2024 Sb. nadto sledují veřejný zájem na zajištění krytí odpovědnosti za újmu vzniklou provozem tuzemských vozidel, a jde proto o ustanovení nutně použitelná ve smyslu § 3 z. m. p. s. , právnická osoba, úprava se tak použije bez ohledu na bulharské občanství žalovaného.4. Z předložených listinných důkazů (výpis z registru vozidel, informace z registru silničních vozidel, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, , včetně podacího archu, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, předžalobní upomínka ze dne , datum, , vč. podacího archu) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl v období od , datum, do , datum, provozovatelem vozidla s objemem válců motoru nad , Anonymizováno, , Anonymizováno, cm³, avšak neměl v tomto období stran vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku za každý den porušení této jeho povinnosti a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, zaplacení dlužné částky upomínala a žalovaného rovněž vyzvala k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání předžalobní upomínkou. Žalovaný ani přes opakované výzvy dluh neuhradil. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, příspěvek uhradil.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je provozovatel tuzemského vozidla, nejde-li o zákonem stanovenou výjimku, povinen zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti, u registrovaného vozidla po celou dobu jeho registrace. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je jako jeho provozovatel veden podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaplatí provozovatel tuzemského vozidla , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se podle § 45 odst. 3 téhož zákona vypočte jako součin počtu dnů, po které byla povinnost porušována, a příslušné denní sazby podle druhu vozidla. Denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění je pro žalované období stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., ve znění účinném v roce 2025, pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad , Anonymizováno, , Anonymizováno, cm³ v částce 93 Kč (§ 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky). Paušální náhrada spojená s mimosoudním uplatněním práva činí dle § 6 vyhlášky 300 Kč.6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel tuzemského vozidla se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm³ porušil povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo nebylo pojištěno v období od , datum, do , datum, , tj. 111 dní. Žalobkyně současně žalovaného k zaplacení písemně vyzvala ve lhůtě stanovené v § 47 zákona č. 30/2024 Sb., přičemž výzva splňovala náležitosti § 46 odst. 2 tohoto zákona a poskytovala žalovanému k plnění lhůtu nejméně 30 dnů od jejího dojití. Žalovaný ani v této lhůtě svůj dluh neuhradil. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 10 623 Kč (příspěvek za porušení povinnosti pojistit vozidlo ve výši 10 323 Kč, tj. 111 x 93 Kč, a náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva ve výši 300 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně pravidelně podává žaloby se stejným skutkovým a právním základem, kdy se domáhá dlužného pojistného plnění, soud proto posoudil žalobu dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 623 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů právního zástupce.8. Lhůty k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.