Obvodní soud pro Prahu 5 8 C 71/2026-69 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr v celkové výši , částka, , přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do , datum, , což však porušil. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -6 proti kterému podal žalovaný včas odpor. Žalovaný v odporu namítá, že smlouva byla uzavřena v době, kdy si nedokázal správně vyhodnotit své možnosti ani podmínky smlouvy a že sjednané RPSN a smluvní sankce odporují dobrým mravům. Smlouva byla dle žalovaného sjednána bez zajištění procesu verifikace a nezaměnitelnosti smlouvy a dále nedošlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný žalobkyni hradil na poskytnuté půjčce , částka, . Žalovaný nárok žalobkyně částečně neuznává a požaduje, aby byla žaloba nad rámec zbylé jistiny dluhu (, částka, ) zamítnuta.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , 15:00 hod. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc ve smyslu § 101 odst. 3 zák. č. , hodnota, Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal v nepřítomnosti účastníků řízení., právnická osoba, řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Žalovaný je invalidní důchodce se závažným střevním onemocněním (posudek o invaliditě, zpráva k soudnímu jednání). Původní věřitel poskytl žalovanému v platbě dne , datum, částku ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit se smluvním úrokem ve výši 200 % ročně (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , výpis z běžného účtu). Původní věřitel obdržel od žalovaného verifikační platbu ve výši , částka, (výpis z běžného účtu, platba ze dne , datum, ). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek). Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši , částka, , a to ve dvou platbách (potvrzení o finančních transakcích, výpis plateb). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou k úhradě dluhu (upomínka ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě opakovaně (opakovaná výzva ze dne , datum, , poslední možnost dohody na úhradě ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného naposledy k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil (předžalobní výzva ze dne , datum, , včetně podacího lístku).6. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Původní věřitel s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok v konečné výši 200 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěrů žalovanému nejvýše 8,16 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 200 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než dvacet čtyřikrát. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).13. Soud tak dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-377/14, Radlingerovi ca , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání jejich jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel žalovanému částku ve výši , částka, poskytl a z této částky vrátil žalovaný , částka, . Co do částky , částka, se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil, žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je uvedeno ve výroku I. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., s počátkem prodlení po doručení žaloby žalovanému. Ve zbývajícím rozsahu pak byla podaná žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů (výrok II.). Lhůtu k plnění soud stanovil ve splátkách v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy účastníci řízení byli v řízení i s ohledem na žalované příslušenství v zásadě stejně úspěšní (výrok III.).