8 C 76/2026-25 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši až do , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky s příslušenstvím dle smlouvy o úvěru k datu splatnosti sjednané v této smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník žalobkyně a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným a lustrací v registrech NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet celkem , částka, v několika platbách. Žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , dále smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek za službu „presto“ ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně a žalovaný si dále sjednali, že ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné splátky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky (, částka, ). Žalovaný přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , 16:00 hod. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc ve smyslu § 101 odst. 3 zák. č. , hodnota, Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal v nepřítomnosti účastníků řízení., právnická osoba, řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše , částka, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru. Sjednaná denní úroková sazba činila 0,983 % a RPSN bylo sjednáno na 1 670,71 % (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, převodem na bankovní účet žalovaného v několika platbách (Přehled bankovních transakcí). Žalovaný se zavázal splácet úvěr v denních splátkách (předpis denních splátek). Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně uvedla, že žalovaný doložil příjem prostřednictvím bankovního výpisu (BankID výpis). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, . Žalovaný byl naposledy k úhradě zbylého dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).6. Z jiných, než výše uvedených důkazů nezjistil soud žádné další relevantní skutečnosti potřebné pro projednání a rozhodnutí ve věci.7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných denních platbách. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, . Žalovaný zbylou dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 358,795 % ročně (0,983 % denně), přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěrů žalovanému nejvýše 8,53 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).13. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 358,795 % ročně (0,983 % denně). Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než čtyřicet dvakrát. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvy se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).14. Soud tak dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-377/14, Radlingerovi ca , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celé smlouvy, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání jejich jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému částku ve výši celkem , částka, poskytla a z této částky vrátil žalovaný žalobkyni , částka, . Soud tedy žalobkyni přiznal částku , částka, jako nárok vyplývajíc