18 C 200/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky 3 448,35 Kč s tvrzením, že dne 10. 12. 2013 uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], s žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí uvedené smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Ceník služeb. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl žalovanému nepovolený debetní zůstatek, vznikla mu i povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku byl žalovaný povinen nahradit [právnická osoba] z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, debetní zůstatek nebyl vyrovnán a [právnická osoba] převedla pohledávku dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Tento nepovolený debetní zůstatek byl i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši a žalovaný byl o této skutečnosti informován výzvou ze dne 1. 3. 2020. Na základě postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021, s účinností od 1. 2. 2021, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 3811,38 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru z jistiny ve výši 3 448,35 Kč a úroku z prodlení do 1. 2. 2021 ve výši 363,03 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Žalobkyně požaduje na žalovaném zaplacení pohledávky právě ve výši ke dni postoupení, spolu s úrokem z prodlení od 2. 2. 2021 z částky 3 448,35 Kč. Žalovanému byl z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník, který uvedl, že nepovolený debetní zůstatek vznikl v průběhu října 2019 až února 2020. Z výpisu ve sledovaném období vyplývá, že žalovaný od listopadu 2019 žádný pohyb na účtu nečinil, když k 31. 10. 2019 vznikl nepovolený debetní zůstatek v částce 1 087,35 Kč. [název] v dalším období navyšovala záporný debetní zůstatek žalovaného o další poplatky a smluvní pokutu ve výši 900 Kč a také pojištění ve výši 69 a 49 Kč měsíčně, které si však strany nesjednaly. Ve svém podání ze dne 10. 9. 2019 žalobkyně znovu specifikovala dlužnou částku s tím, že žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 853 Kč ke dni 28. 10. 2019 a poplatek za pět výběrů z bankomatu jiné banky v zahraničí ve výši 125 Kč za výběr. Dále vyčísluje další poplatky dle ceníku v celkové výši 2 595, 35 Kč, s tím že celková částka činí 3 448, 35 Kč (853 + 2 595,35 Kč). Dále bez dalšího vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 800 Kč, která představuje smluvní pokutu za prodlení ve výši 900 Kč ze dne 7. 12. 2019 a 6. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, soud nejprve se zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout, kterou s ohledem na to, že vztah mezi účastníky vznikl na území státu Evropské unie v České republice, dovodil z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy u soudu místa, kde závazek, o něž se jedná nebo měl být splněn, přičemž v případě poskytování služeb jde o místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Co se týče rozhodného práva, soud aplikoval nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, čl. 4 odst. 1 písm. b), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle čl. 3, aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že původní poskytovatel služby [právnická osoba] měla sídlo na území České republiky, je rozhodným právem právo české. Podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo, proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud odvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k řádnému postoupení pohledávky [právnická osoba] na nynější žalobkyni. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2021 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo prokázáno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku žalovaného, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z těchto všech skutečností má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla na nynější žalobkyni řádně postoupena. Právní vztah mezi účastníky upravuje kromě samotné smlouvy obchodních podmínek ustanovení § 708 a následujících zákona č. 531/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) s odkazem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 10. 12. 2013 smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. V rámci tohoto účtu mu byla vydána i debetní karta VISA Classic k provádění plateb výběru hotovosti 2 000 Kč na 1 den, platby obchodníku 50 000 Kč na 1 den, a platby na internetu 5 000 Kč na 1 den. Mezi účastníky nebylo sjednáno pojištění k účtu (Smlouva o účtu s účinností ode dne 10. 12. 2016). Z výpisů z účtu za období od března 2019 do března 2020 bylo prokázáno, že žalovanému vznikl k 31. 3. 2020 nepovolený debetní zůstatek ve výši 3 448, 35 Kč, který byl povinen hradit [právnická osoba] Včetně nepovoleného debetu byl povinen zaplatit i úroku z prodlení a další poplatky v souladu s Ceníkem, vyčíslené žalobkyní, kromě poplatků za pojištění právní ochrany a ostatních věcí a karet v celkové výši 472 Kč, neboť strany si vznik pojištění nesjednaly. S ohledem na takto prokázaný skutkový stav a částečné zpětvzetí žaloby, soud žalobkyni na jistině přiznal částku 1 176, 35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od postoupení pohledávky v zákonné výši, s odkazem na ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku požadované jistiny a jejího příslušenství žalobu zamítl. Co se týče požadavku na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 363, 03 Kč, soud tuto částku žalobkyni nepřiznal, neboť z žalobních tvrzení včetně jejich doplnění není zřejmé, jakou početní operací žalobkyně k této částce došla (tj. jakou částku a za jaké období kapitalizovala), když soud z důvodu její nepřítomnosti na jednání nemohl poskytnout poučení podle ust. § 118 a odst. 1 o. s. ř. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ve výši 1 800 Kč s příslušenstvím, soud řízení v požadované výši, s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), zastavil. S ohledem na to, že žalobkyně byla ve věci úspěšná v poměru co do cca poloviny nároku, soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odměna opatrovníka byla přiznána s odkazem na vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, když opatrovnici náleží odměna ve výši 800 Kč za 1 úkon právní služby s odkazem na § 7, § 8 odst. 1 a § 12 a odst. 1 advokátního tarifu, a to za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava vyjádření) a paušální náhrada hotových výdajů za tytéž 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby. Vzhledem k tomu, že opatrovnice je plátkyní DPH, náleží jí s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. DPH ve výši 21% z přiznané částky. Celkem tak opatrovnici náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 662 Kč. Vzhledem k částečnému neúspěchu žalované strany byla s odkazem na ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. uložena povinnost zaplatit České republice polovinu nákladů, jež vynaložil za ustanoveného opatrovníka žalovanému 1 331 Kč.