18 C 264/2020-45 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba]. Dle tvrzení žalobkyně smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. 3. 1. 2015. Žalovaný namítl promlčení pohledávky žalobkyně vůči jeho osobě. Žalobkyně je právnickou osobou existující podle právního řádu [stát], žalovaný občanem České republiky. Na jejich soukromoprávní vztah založený smlouvou o zápůjčce by tak měl dopadat dle svého ustanovení § 1 písmena a) zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění, kterého se dle jeho ustanovení § 2 použije, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Pravomoc soudů České republiky k projednání sporu mezi [stát] společností a žalovaným s bydlištěm na území České republiky plyne z ustanovení § 1 písmena c), § 2 zákona čísla 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v návaznosti na ustanovení článku 17 odstavce 1 písm. c) ve spojení s článkem 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 7. června 2008, č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: účastníci, respektive právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalovaný zavázal vrátit věřiteli na jistině částku 10 000 Kč a poplatky za zpracování a poskytnutí zápůjčky, a to nejpozději do 3. 1. 2015. Žalovanému byla vyplacena sjednaná částka, avšak v žalovaném rozsahu nebyla vrácena. Tyto skutečnosti byly prokázány výpisem z účtu žalovaného a informací o spotřebitelském úvěru. Soud na právní vztah mezi účastníky aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„). Podle ust. § 609, věta první o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle ust. § 610 odst. 1, věta první o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne–li dlužník, že je promlčeno. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Z výše uvedeného vyplývá, že právo vymáhat vrácení zápůjčky mělo být realizováno ihned po zániku smlouvy, tedy od 3. 1. 2015, kdy bylo věřiteli zřejmé, že žalovaný nesplnil svůj závazek. Žalovaný je tedy v prodlení se splácením dluhu již od 4. 1. 2015. Právo žalované domáhat se zaplacení dluhu tak v důsledku promlčení, kterého se žalovaná strana dovolala ve smyslu citovaných zákonných ustanovení o. z., zaniklo dne 3. 1. 2018, tedy před zahájením soudního řízení. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci úspěch a náleží mu náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalovaného jsou tvořeny náklady za právní zastoupení. Z částky 10 000 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, vyjádření, jednání) podle ust. § 7, § 8 AT vyhlášky 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon a tři paušály podle ust. § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 6 534 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalovaného.