18 C 314/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 8. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 090 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně zjistila, že vozidlo [registrační značka], [VIN kód], je evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 29. 1. 2020 do 12. 7. 2020 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení), v daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který osobou povinnou k úhradě příspěvku. Základ příspěvku byl stanoven podle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou ve výši 65 Kč, která je vynásobena počtem dní, tj. 166dní. Dále žalobkyni náleží náklady na uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč Celkem žalovaný dluží částku 11 090 Kč, kterou ani přes výzvu neuhradil. Protože se příspěvek stal splatným po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy žalovanému dne 6. 11. 2020, požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení od 6. 1. 2021. Podáním ze dne 30. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 200 Kč, neboť žalovaný dne 27. 9. 2021 uhradil částku 1 200 Kč. Řízení bylo usnesením č. j. 18 C 314/2021 – 30 ze dne 11. 10. 2021 částečně zastaveno. Podáním ze dne 29. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 200 Kč, neboť žalovaný dne 26. 10. 2021 uhradil částku 1 200 Kč. Soud řízení podle ust. 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) částečně zastavil (výrok I.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Soud nejprve zkoumal otázku své pravomoci a příslušnosti, neboť žalovaný je státním příslušníkem Makedonie. Vztahy s Republikou severní Makedonie a ČR jsou upraveny smlouvou č. 207/1964 Sb., avšak co se týče regresu, pravomoc soudů tato smlouva nijak neřeší. Proto soud aplikoval zákon č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) § 6 odst. 1, které stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného, a tím odkazuje na obecná ustanovení o pravomoci a příslušnosti občanského soudního řádu. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, kam mu byly také doručeny soudní písemnosti. Co se týče právního řádu, soud aplikoval právo české, neboť se jedná o speciální ustanovení (regres) vyplývající z českých zákonů o povinném pojištění motorového vozidla a odpovídá to i rozumnému uspořádání vztahů účastníků. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Právní vztah mezi účastníky upravuje zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Nárok na příslušenství pohledávky vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády 351/2013 Sb. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód], bylo v období od 29. 1. 2020 do 12. 7. 2020 evidované v centrálním registru vozidel jako provozované, ale nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení). V daném období byl přitom vlastníkem vozidla žalovaný, který je ve smyslu 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti osobou povinnou k úhradě příspěvku. Protože příspěvek neuhradil ani 30 dnů po výzvě doručené mu dne 6. 11. 2020, dostal se svým plněním do prodlení dnem 6. 1. 2021 Částku 300 Kč soud žalobkyni přiznal s odkazem na § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný částečně plnil až podání žaloby a ve zbytku byla žalobkyně zcela úspěšná. Náklady žalobkyně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 11 090 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. (dále jen„ A. T.“) ve výši 300 Kč za úkon a tři paušály dle § 14b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za úkon, dále jeden úkon z žalované částky a jeden úkon z částky 9 890 Kč dle § 7, 8 odst. 1 AT (2 x částečné zpětvzetí) ve výši 1 580 Kč a 1 500 Kč, dva paušály dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 6 704, 80 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.