18 C 36/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky uvedené shora ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 13. 3. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], se sídlem na Maltě, jako věřitelkou na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované částku [částka] bezhotovostním převodem na její účet. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky původní věřitelky, v jejichž článku 3.14 si strany dohodly postup vedoucí k uzavření smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením zápůjčky a na tuto ničeho nevrátila. Uvedenou pohledávku za žalovanou společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná konkludentně). Žalobkyně je právnickou osobou existující podle právního řádu Kyperské republiky, žalovaná občanem České republiky. Na jejich soukromoprávní vztah založený smlouvou o zápůjčce by tak měl dopadat dle svého ustanovení § 1 písmena a) zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění, kterého se dle jeho ustanovení § 2 použije, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Pravomoc soudů České republiky k projednání sporu mezi kyperskou společností a žalovanou s bydlištěm na území České republiky plyne z ustanovení § 1 písmena c), § 2 zákona čísla 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v návaznosti na ustanovení článku 17 odstavce 1 písm. c) ve spojení s článkem 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 7. června 2008, č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Soud vzal za prokázaný skutkový stav, jak je vylíčen v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku shora a jak byl žalobkyní předestřen. Zjistil jej i z předložených listin. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu, účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovali. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř., soud shledal, že žaloba je důvodná. Mezi původní věřitelkou na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé byla v roce 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Úroky z prodlení byly přiznány s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 513/2013 Sb. Pohledávka původní věřitelky byla pak na žalobkyni platně postoupena v roce 2017 s odkazem na ustanovení § 1879 a následujících o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady za právní zastoupení. Z částky 2 000 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) á 200 Kč, tři paušály podle ust. § 14b odst. 5 AT á 100 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 1 489 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně.