18 C 42/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené shora ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu dluhu ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 11. 6. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], se sídlem [adresa], jako věřitelkou na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému částku 2 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky původní věřitelky, v jejichž článku 3.14 si strany dohodly postup vedoucí k uzavření smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky dne 11. 7. 2014 a na tuto ničeho nevrátil. Uvedenou pohledávku za žalovanou společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou existující podle právního řádu Kyperské republiky a žalovaný občanem České republiky. Soud se nejprve zabýval pravomocí podepsaného soudu k projednání sporu, která vyplývá z ustanovení článku 25 odstavce 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, čísla 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis), neboť strany si ve smlouvě o zápůjčce dohodly podřídit své spory vzniklé z této smlouvy obecnému soudu žalovaného (čl. 12 2. Obchodních podmínek). Obecným soudem žalovaného je pak v souladu s ust. § 84 a § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) podepsaný soud, neboť žalovaný má v jeho obvodu bydliště. Co se týče rozhodného práva, vztah z uzavřené smlouvy o zápůjčce je podřízen maltskému právu, s odkazem na čl. 12 1. Obchodních podmínek, ale na žalovaného se vztahuje veškerá povinná ochrana poskytovaná podle českého zákona na ochranu spotřebitelů. Soud se zabýval platností této doložky, kterou bylo mezi účastníky sjednáno rozhodným právem právo maltské s výhradou ochrany spotřebitele, pro kterou bylo sjednáno právo české. Podle ust. § 1800 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou, kterou lze s odkazem na ust. § 1798 odst. 2 o. z. považovat za smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť sama žalobkyně v žalobě uvádí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na dálku. S ohledem na to, že není žádný rozumný důvod, aby se smlouva o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s českou korporací [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], řídila maltským právem, považuje soud tuto doložku za neplatnou. Rozhodným právem je tak podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo bydliště žalovaného, který byl v posuzovaném smluvním vztahu spotřebitelem, tedy právo české. Soud vzal za prokázaný skutkový stav, jak je vylíčen v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku shora a jak byl žalobkyní předestřen. Zjistil jej i z předložených listin Smlouvy o zápůjčce včetně jejíh nedílných příloh, oznámení [právnická osoba] o majiteli účtu ve spojení s přehledem transakcí pro žalovaného, [název] info, výzev k zaplacení dlužné částky ve spojení s doklady o odesílání těchto upomínek a smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s oznámením o postoupení zasílaným žalovanému. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu, účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovali. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř., soud shledal, že žaloba je důvodná. Mezi původní věřitelkou na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé byla v roce 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Úroky z prodlení byly přiznány s odkazem na ustanovení § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 513/2013 Sb. Pohledávka původní věřitelky byla pak na žalobkyni platně postoupena v roce 2017 s odkazem na ustanovení § 1879 a následujících o. z. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná. Náklady žalobkyně tak spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 2 000 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva a podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 200 Kč za jeden úkon, jeden účelně vynaložený úkon (jednání) dle ust. § 7, § 8 odst. 1cit. vyhlášky ve výši 1000 Kč, tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon a jeden paušál podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky ve výši 300 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 3 062 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.