19 C 213/2020-70 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se návrhrm na vydání elektronického platebního rozkazu došlým nadepsanému soudu dne 20. 3. 2020 (domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 54 273,90 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, z důvodu nezaplacení revolvingového úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 29. 6. 2017 úvěrovou smlouvu [číslo] to prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně (smlouva byla opatřena elektronickým podpisem ve smyslu ust. § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. z.“), v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo] (dále jen„ Smlouva o RÚ“). Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí také úvěrové podmínky a jejím uzavřením žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, že jsou mu srozumitelné, považuje je za určité a souhlasí s nimi. Před uzavřením Smlouvy o RÚ byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávají klientské informace (např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, apod.). Sjednaný úvěrový rámec mezi žalobkyní a žalovaným činil 55 000 Kč, jak je patrné z úvodní části splátkového kalendáře, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše pravidelné měsíční splátky činila 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné a nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle úvěrových podmínek stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, tj. k poskytnutí revolvingového úvěru. K prvnímu čerpání úvěru došlo dne 7. 11. 2017, první mimořádná splátka proběhla dne 30. 11. 2017, následující druhá splátka pak 20. 12. 2017. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve smlouvě, v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 73 431,20 Kč a uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 46 092,73 Kč. Tato část úhrady byla započítána na jistinu, úrok, smluvní pokutu a poplatky, jak vyplývá z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami využila svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 1. 2020 a téhož dne byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru, což bylo žalovanému zasláno doporučeně. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 6. 2. 2020. Ke dni podání žaloby žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 54 273,90 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 50 948,90 Kč, poplatku ve výši 295 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2 500 Kč. Žalovaný k podané žalobě ve svém odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, považuje žalobu za nesmyslnou a žalovaná částka je spočítána nesprávně, jednání žalobkyně tak považuje za lichvu. Žalovaný dále sporoval formu uzavření smlouvy, tvrdil, že se žalovanou komunikoval jen prostřednictvím SMS zpráv a nikdy neobdržel tvrzenou smluvní dokumentaci. Žalovaný tvrdil, že uhradil žalobkyni na svůj dluh i další splátky, které žalobkyně ve výpočtu konečné výše dluhu nezohlednila. Konečně žalovaný namítal, že žalobkyně neměla žalovanému po řádném posouzení jeho schopnosti úvěr splácet vůbec poskytovat, když žalovaný měl vícero dluhů, a to i u samotné žalobkyně. Žalobkyně dále popsala způsob uzavírání smlouvy prostřednictvím svého webového rozhraní (WR) a jednotlivé elektronické úkony účastníků smluvního vztahu. Tvrdila, že uzavírání smluv elektronickou formou je podmíněno registrací a přístupem do WR, který umožňuje správu smlouvy. S registrací do WR je spojeno ověření totožnosti klienta, klient následně projevy své vůle stvrzuje SMS kodem zaslaným na verifikované telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že veškeré zákonné požadavky kladené na proces uzavření smlouvy v elektronické podobě byly řádně splněny. Soud z provedených důkazů učinil o skutkovém stavu níže uvedená zjištění: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 6. 2017 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] V rámci předmětné úvěrové smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva [číslo] o revolvingovém úvěru (Smlouva o RÚ), přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 55 000 Kč. Z uvedené Smlouvy o RÚ tedy vyplývala pro žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému úvěr ve sjednané výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše představovaly 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný byl podle smlouvy rovněž povinen platit poplatky za vedení úvěrového účtu, za možnost odložení a změny splátek, pokuty, pojištění a náklady na vymáhání. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace, kdy strany potvrzovaly jednotlivé kroky prostřednictvím SMS zpráv a ověřovacích kódů, které byly žalovanému těmito SMS zprávami zasílány, což se podává z listiny Dohledání informací o činnosti klienta. Z výpisu čerpání splátek a úhrad vedených pro žalovaného k revolvingovému úvěru soud zjistil, že žalovaný poprvé čerpal úvěr dne 7. 11. 2017 a na dluh ze smlouvy uhradil celkem 46 092,73 Kč, což žalobkyně započítala jako část úhrady jistiny, úroků, poplatků, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání. Od data splatnosti 31. splátky (20. 9. 2019) až do zesplatnění úvěru žalobkyní dne 16. 1. 2020 (které nastalo splatností 35. splátky) žalovaný ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný nehradil své závazky ze smlouvy řádně a včas, zesplatnila žalobkyně v souladu se zněním úvěrových podmínek ke dni 16. 1. 2020 úvěr a žalovaného téhož dne vyzvala ke splacení celé dlužné částky (prokázáno listinami úvěrové smlouvy, výpis čerpání splátek a úhrad vedených pro žalovaného ke Smlouvě o RÚ, výzva ke splacení celého úvěru ze dne 16. 1. 2020). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 6. 2. 2020, která byla žalovanému odeslána na adresu dle úvěrové smlouvy (prokázáno výzvou a podacím archem České pošty, s. p., dne 6. 2. 2020). Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), listiny předložené žalobkyní vyhodnotil jako plně věrohodné a vypovídající, když ostatně ani žalovaný žádné konkrétní námitky proti provedeným důkazům nevznesl. Pokud žalovaný tvrdil, že uhradil žalobkyni nad rámec evidovaných plateb ještě další prostředky, zůstalo takové tvrzení nedostatečně určité a neprokázané. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svou povinnost ze zmíněné smlouvy plnila, kdy žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky, žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, když nehradil sjednané splátky úvěru. Proto žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami dluh ze smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni částku 54 273,90 Kč, sestávající z dosud neuhrazené jistiny ve výši 50 948,90 Kč, poplatků ve výši 295 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 2 500 Kč, k jejichž úhradě se ve smlouvě zav