19 C 374/2018-170 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 12. 2018, domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“), které zaniklo ke dni 30. 12. 2015, tedy právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 12. 2015, č. j. 19 C 112/2015-26, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalobkyně uvedla, že se s žalovaným dohodla na smírném řešení vypořádání SJM, podle něhož jí žalovaný přislíbil zaslat na účet polovinu společných úspor za dobu trvání manželství ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný poté předložil žalobkyni mimo jiné návrh majetkové dohody s tím, že se jedná o formální právní krok vedoucí ke smírnému rozvodu manželství. Žalobkyně, důvěřujíc žalovanému, tuto dohodu dne 20. 3. 2015 podepsala, aniž by si byla vědoma možné výše skutečných úspor, neboť žalovaný jí přislíbil podporu a finanční pomoc rodině. Tento příslib žalovaný potvrzoval dodržováním dohody ohledně péče o nezletilé děti a také pravidelnými platbami ve výši 10 000 Kč na domácnost v období od dubna do listopadu roku 2015. Žalovaný však žalobkyni v dubnu roku 2015 poslal bez dalšího vysvětlení pouze 700 000 Kč a částku 300 000 Kč odmítl žalobkyni vyplatit. K tomu dále žalobkyně uvedla, že ústní dohodu i písemnou majetkovou dohodu uzavřela s žalovaným v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, neboť dosahované příjmy žalovaného byly podstatně vyšší, než navrhované vypořádání bývalých manželů. Tuto skutečnost však žalobkyně zjistila až v průběhu opatrovnického řízení. Žalovaný tak přiměl žalobkyni v rozporu s dobrými mravy k uzavření pro ni nevýhodné dohody o majetkovém vypořádání manželů. Dne 25. 6. 2015 proto žalobkyně oznámila neplatnost majetkové dohody ze dne 20. 3. 2015. Protože žalobkyně nebyla obeznámena s výší úspor, vyzývala žalovaného k předložení výpisů z bankovních účtů, avšak bezúspěšně. Dále žalobkyně žádala o vrácení nespotřebované části finančního daru poskytnutého žalobkyni ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného ke smírnému řešení dne 23. 10. 2018 a její právní zástupkyně dne 12. 12. 2018 Tyto výzvy byly žalovaným odmítnuty s tím, že již není ze SJM co vypořádat. Proto žalobkyně podala tuto žalobu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě učinil nesporným, že manželství bylo rozvedeno a že žalobkyně od něj obdržela částku 700 000 Kč. Žalovaný však nesouhlasí s tím, že se zavázal žalobkyni vyplatit 1 000 000 Kč, neboť společné úspory nedosahovaly ke dni zániku SJM takové výše, aby bylo možné takovou částku žalobkyni vyplatit. Žalovaný uvedl, že žalobkyně souhlasila s návrhem žalovaného na nesporný rozvod s tím, že se předem dohodnou na úpravě poměrů k nezletilým dětem a na rozdělení společného majetku. [ulice] roku 2014 zcela konkrétně řešili vypořádání majetku a svou dohodu vtělili do dohody o úpravě majetkových poměrů. Dohoda tak byla uzavřena po jejím předchozím projednání a za podmínek příznivých pro žalobkyni, neboť mimo jiné měla do vlastnictví žalobkyně připadnout pouze aktiva (ve výši 700 000 Kč), kdežto žalovaný se zavázal též k přijmutí pasiv, jejichž hodnota ke dni zániku SJM dosahovala výše cca 500 000 Kč. Žalovaný tedy nesouhlasí s tím, že by se žalobkyni pokusil v rozporu s dobrými mravy přimět k uzavření nevýhodného majetkového vypořádání. Dne 25. 6. 2015 pak žalobkyně od dohody o úpravě majetkových poměrů odstoupila, s odůvodněním, že ji žalovaný uvedl v omyl a zatajil část svých příjmů. S tím žalovaný též nesouhlasí a uvádí, že se jednalo o nedorozumění způsobené při jednání před opatrovnickým soudem dne 2. 6. 2015, sp. zn. 0 P 89/2015, kdy soudce přečetl průměrnou měsíční mzdu žalovaného, která obsahovala též roční mimořádné nenárokové odměny. Protože jednání již přesáhlo vymezený čas a bylo u svého konce, neopravoval žalovaný výrok soudce o jeho měsíčních příjmech. Žalovaný uvádí, že žalobkyně nemohla být uvedena v omyl, když sama měla k dispozici doklady o výši měsíční čisté mzdy žalovaného. Dále žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že žalobkyně nebyla informována o výši společných úspor, neboť žalobkyně nikdy neměla zájem se s nimi seznámit. Žalovaný žalobkyni předal jí žádané výpisy z bankovních účtů. Po zániku SJM nejednal žalovaný tak, že by neoprávněně nakládal se společnými úsporami. Žalovaný tedy shrnuje, že podle jeho názoru neměla žalobkyně důvod od dohody o úpravě majetkových poměrů odstoupit. Podle žalovaného byla dohoda uzavřena platně, byly dodrženy všechny formální a obsahové náležitosti, jež vyžaduje ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a dohoda nabyla účinnosti dnem právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Touto dohodou tak došlo k vypořádání veškerého SJM. Obsah dohody byl naplněn, když si žalobkyně a žalovaný rozdělili majetek, který byl předmětem dohody, a když splnili ujednání dohody ohledně úpravy bydlení a vzájemné vyživovací povinnosti. Obsah dohody byl též naplněn ohledně majetkových a závazkových vztahů ode dne uzavření dohody do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalovaný netají žádný majetek, dohoda o vypořádání SJM postihuje veškerý majetek, který žalobkyně a žalovaný za trvání manželství nabyli. Žalovaný doplnil, že ke dni zániku SJM se na bankovních účtech nacházelo 1 603 557 Kč, přičemž do SJM vnesl žalovaný 197 401 Kč. Po odečtení této částky byla výše úspor na bankovních účtech 1 406 156 Kč a žalovaný žalobkyni vyplatil polovinu, tedy 703 078 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jednání žalobkyně, kdy podala žalobu na vypořádání SJM tři dny před uplynutím tříleté lhůty od zániku SJM, je nemravné. Pokud se jedná o částku 60 000 Kč, uvádí žalovaný, že dar dostali od rodičů žalobkyně oba manželé společně. Částku 40 000 Kč použili žalobkyně a žalovaný na nákup kotle na chalupu v obci [obec] a částku 60 000 Kč použil žalovaný k zajištění vlastního bydlení poté, co opustil společnou domácnost. Žalovaný doplňuje, že je nadbytečné, aby soud zjišťoval u peněžních ústavů a v evidenci motorových vozidel a v dalších evidencích majetek žalovaného, neboť veškeré jmění, které spadalo do SJM je uvedeno v dohodě o úpravě majetkových poměrů. Žalobkyně se vyjádřila k námitce žalovaného, kterou zpochybnil její odstoupení od smlouvy, tak, že podepsala majetkovou dohodu, aniž by v ní byla uvedena konkrétní částka vypořádacího podílu pro manželku. Žalobkyně vycházela z toho, že výše příjmů měla činit cca 60 000 Kč až 70 000 Kč měsíčně. Při podpisu dohody pak žalovaný žalobkyni sdělil, že jí vyplatí částku 1 000 000 Kč. Když jí poté na účet přišlo pouze 700 000 Kč, sdělil žalovaný k dotazu žalobkyně, že zbytek společných úspor na jeho účtech byl již za trvání manželství spotřebován. Až u opatrovnického soudu žalobkyně zjistila, že výše měsíčního příjmu včetně odměn žalovaného činila 130 000 Kč až 170 000 Kč. Tato skutečnost má podle žalobkyně podstatný vliv na skutečnou výši úspor. Žalobkyně nikdy neměla přístup k účtům žalovaného a žalovaný ji nikdy neinformoval o hospodaření a způsobu nakládání se společnými úsporami. Žalobkyně tak neměla žádnou možnost ověřit si skutečnou výši příjmů žalovaného a posoudit tak skutečnou výši úspor. Protože žalovaný nepředložil žalobkyni své výpisy z účtů ani po konání jednání opatrovnického soudu, odeslala žalobkyně žalovanému oznámení o neplatnosti majetkové dohody účastníků s odůvodněním, že byla uvedena v omyl co do výše mzdy žalovaného. Právní jednání je dle žalobkyně neplatné, neboť se příčí dobrým mravům podle § 580 o. z., a to z důvodu, že žalovaný opakovaně a po dlouhou dobu neplnil svou zákonnou povinnost sdělovat manželce skutečnou výši svého příjmu včetně odměn. Právní jednání je též neplatné z důvodu uvedení žalobkyně žalovaným v omyl podle § 583 o. z., přičemž se jedná o omyl podstatný. Svým jednáním se žalovaný pokoušel patrně zakrýt skutečnost o existenci vyšších společných úspor, než tvrdil žalobkyni. Pokud by žalobkyně znala skutečnou výši společných úspor, tak by majetkovou dohodu nepodepisovala. K tomu žalobkyně uvádí, že dohoda neměla všechny obsahové náležitosti, když v ní nebylo uvedeno konkrétní ujednání o výši vypořádacího podílu manželky a skutečné výše společných úspor, a dohoda nenabyla účinnosti, neboť od ní žalobkyně odstoupila. Dohoda je tak absolutně neplatná. Soud ke zjištění skutkového stavu věci provedl následující důkazy: Z dohody o úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství (dále též jen„ dohoda“ či„ majetková dohoda“) soud zjistil, ji účastníci uzavřeli dne 20. 3. 2015 jako zákonný předpoklad rozvodu jejich manželství bez zjišťování příčin rozvratu manželství podle ust. § 757 o. z. Podle čl. 19 nabývá dohoda platnosti dnem jejího podpisu oběma účastníky smlouvy a účinnosti dnem, který je shodný se dnem, kdy nabude právní moci rozsudek o rozvodu jejich manželství. K vypořádání movitých věcí je v čl. 2 dohody uvedeno, že do výlučného vlastnictví manželky náleží osobní automobil Renault Megane Grandtour, [registrační značka], [VIN kód], a veškeré vybavení bytové jednotky [rok] v budově [adresa], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastr