20 C 161/2016-280 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Právní předchůdce žalobkyně podal dne 24.5.2016 u zdejšího soudu žalobu proti žalované o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterou se domáhal zaplacení částky 81 600 Kč s odůvodněním, že podal dne 19.12.2011 u žalované žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle zákona č. 262/2011 Sb. Podle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu má být o žádosti rozhodnuto bezodkladně. Nelze-li rozhodnout bezodkladně, pak podle § 71 odst. 3 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů, k níž se započítává lhůta až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. O žádosti právního předchůdce žalobkyně tak mělo být rozhodnuto nejpozději do 18.1.2012. Řízení vedené žalovanou o žádosti právního předchůdce žalobkyně je považováno jednoznačně za průtažné, jak uzavřel i Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 70Co 293/2015. Protože žalovaná nevydala rozhodnutí o žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu v zákonem stanovené lhůtě, uplatnil zástupce právního předchůdce žalobkyně dne 16.11.2015 nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se za nesprávný úřední postup považuje též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle judikátu NS ČR Cpjn 206/2010 je třeba mj. přihlížet i k věku a zdravotnímu stavu účastníků a v řízení, jichž jsou osoby vyššího věku (u právního předchůdce žalobkyně se jedná ke dni podání žaloby o věk 85 let) nebo horšího zdravotního stavu (právní předchůdce žalobkyně byl polymorbidní) postupovat s větší péčí. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je nutno vycházet ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v zákoně č. 500/2004 Sb. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok nedůvodných průtahů v řízení, tj. 1 250 – 1 667 Kč za 1 měsíc nedůvodných průtahů v řízení. Průtahy od 18.1.2012 do podání žaloby trvaly celkem 51 měsíců, právní předchůdce žalobkyně tak požadoval při použití částky 1 600 Kč za měsíc průtahu celkem 81 600 Kč. Tuto výši lze podle sjednocovacího stanoviska moderovat s ohledem na působení jednotlivých faktorů v konkrétní věci. Je tedy nepochybně třeba při stanovení výše odškodnění tuto přiměřeně zvýšit, přičemž by mělo být dostačující zvýšení o 50%. 2. Žalovaná nárok žalobkyně v uplatněné výši neuznala a dále uvedla, že jí byla dne 19.12.2011 doručena žádost právního předchůdce žalobkyně o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu (dále jen„ zákon“). Vzhledem k tomu, že žadatel ve své žádosti nespecifikoval svou odbojovou činnost, vyzvala jej žalovaná, aby svou žádost doplnil, na což žadatel nereagoval. Žalovaná v zájmu zjištění skutkového stavu požádala o spolupráci Státní okresní archiv [obec], jehož odpověď obdržela dne 10.8.2012, následně také [název soudu], jehož odpověď obdržela dne 6.11.2012. Mezitím žalovaná požádala o spolupráci a předložení odborného stanoviska Archiv bezpečnostních složek, jehož stanovisko je v souladu s § 6 odst. 3 zákona podmínkou k rozhodnutí o vydání či nevydání požadovaného osvědčení. V mezidobí žalovaná požádala o spolupráci či o vydání odborného stanoviska také Národní archiv, Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, Vojenský ústřední archiv, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, [název soudu] a Státní okresní archiv ve [obec] Stanovisko Archivu bezpečnostních složek bylo žalovanému doručeno dne 13.1.2016. Dokumentace poté již byla dostačující, proto byl právní předchůdce žalobkyně vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož využil prostřednictvím svého právního zástupce dne 8.2.2016. Právní zástupce poté požádal žalovanou o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům, čemuž bylo vyhověno, avšak zástupce již poté nijak nereagoval. Žalovaná dospěla po posouzení veškerých materiálů k závěru, že požadavku právního předchůdce žalobkyně na vydání osvědčení nelze vyhovět, proto žádost zamítla, a to rozhodnutím ze dne 21.3.2016. Právní předchůdce žalobkyně podal proti rozhodnutí odvolání, které však nesplňovalo náležitosti stanovené v § 82 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, a žalovaná jej tak musela vyzvat k doplnění. Dne 13.5.2016 postoupila žalovaná odvolání k rozhodnutí Etické komisi, která rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 24.6.2016, rozhodnutí žalované potvrdila. Dne 16. 11. 2015 pak žalovaná obdržela uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona č. 82/1998 Sb.“), za průtahy v řízení o vydání osvědčení podle zákona o účastnících odboje. Žalovaná dále uvedla, že posoudila žádost právního předchůdce žalobkyně o přiznání náhrady nemajetkové újmy a dospěla k závěru, že tento nárok je částečně oprávněný. Při určování konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vycházela z platné právní úpravy a z aktuální judikatury, zejména ze stanoviska Občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, ze kterého lze dovodit, že za 1 rok řízení je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč. Obecně však žalovaná stejně tak jako další ústřední správní orgány ČR včetně Ministerstva spravedlnosti, stanovuje základní částku za 1 rok řízení na 15 000 Kč, resp. částku 41 Kč za 1 den správního řízení. I soudní praxe s částkou 15 000 Kč za 1 rok řízení pracuje. Žalovaná při stanovení této základní částky reflektovala i specifičnost daného správního řízení, zejména jeho složitost, která vyžaduje rozsáhlé šetření, zejména v historických a archivních pramenech. Vyhledávání důkazního materiálu, jeho zpracování, studium a interpretace je pak z hlediska časového ale i odborného velice náročná. Dále je nutno vzít rovněž v potaz skutečnost, že pro první dva roky řízení se podle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR tato základní částka snižuje na polovinu, tj. na 7 500 Kč na rok. Zároveň je podle zákona č. 82/1998 Sb. nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. V daném případě bylo správní řízení zahájeno dne 19.12.2011, následně bylo provedeno archivní šetření a historickoprávní posouzení, na jehož základě žalovaná dospěla k závěru, že žádosti na vydání osvědčení o účasti v odboji nelze vyhovět. Proto žalovaná uplatněnou žádost rozhodnutím ze dne 21.3.2016 zamítla a následně k odvolání žalobkyně Etická komise její rozhodnutí potvrdila. Správní řízení u správního orgánu I. stupně tak celkem trvalo 1 607 dnů. Žalovaná se při stanovení výše odškodnění zabývala konkrétními aspekty daného případu, přičemž v té souvislosti na jedné straně brala v potaz význam předmětu řízení pro právního předchůdce žalobkyně, jeho věk a celkovou délku řízení, ale i jeho součinnost v průběhu řízení. Na délku celého správního řízení měla vliv i skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně v žádosti vůbec nepopsal svou účast na odboji a odporu proti komunismu, na výzvu k doplnění nereagoval, a proto žalovaná musela provést velmi rozsáhlé šetření za účelem zjištění skutkového stavu. Žalovaná rovněž přihlédla k výrazné skutkové složitosti případu a k tomu, že právní předchůdce žalobkyně neposkytl potřebnou součinnost ke zjištění skutkového stavu, a rovněž jeho zástupce, kterému byla prodloužena lhůta k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, a dále musel být vyzván k doplnění odvolání proti rozhodnutí žalované, na výzvy žalované nereagoval. S ohledem na tyto skutečnost dospěla žalovaná k závěru, že bude spravedlivé a přiměřené okolnostem, pokud základní vypočtenou částku poníží o 25 %. Proto žalovaná přiznala (a vyplatila) právnímu předchůdci žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy částku 38 204 Kč. Žalovaná dále uvedla, že z její strany má být a skutečně je přiznáváno přiměřené zadostiučinění pouze za nepřiměřenou délku