11 C 187/2021-104 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 580 180 Kč s příslušenstvím z titulu finanční náhrady za užívání pozemku parc. [číslo] o výměře 29 009 m², k. ú. [obec] (dále také jen„ předmětný pozemek“), který se nachází v areálu letiště [obec], a to za období od [datum] do [datum]. Dle žalobních tvrzení je žalobkyně výlučnou vlastnicí předmětného pozemku, který byl vydán podle ust. § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) právní předchůdkyni žalobkyně [jméno] [příjmení], a to rozhodnutím Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 14. 9. 1993, č. j. 1266/93, ve znění rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [obec] ze dne 5. 5. 1994, č. j. 659/94 (dále také jen„ rozhodnutí PÚ“). Při vydání předmětného pozemku právní předchůdkyni žalobkyně rozhodl Pozemkový úřad (dále také jen„ PÚ“) o zřízení věcného břemene k tíži pozemku. Věcné břemeno bylo do katastru nemovitostí vloženo pod sp. zn. Z [číslo] ve prospěch Vojenské ubytovací a stavební správy [obec] (dále také jen„ VUSS [obec]“), a to v rozsahu„ trpět letecký provoz a zdržet se činnosti, která by tento provoz rušila“. V souvislosti se zřízením věcného břemene jsou spojena práva a povinnosti stanovená Letovým řádem let [číslo] - údržba letišť, vydaný v roce 1979 Ministerstvem národní obrany - letectvo, včetně dodatku letového řádu [ulice] [obec] (dále také jen„ věcné břemeno“). V souladu s rozhodnutím PÚ byla dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, v níž si strany sjednaly podrobnosti užívání předmětného pozemku se zpětnou účinností od [datum], kdy rozhodnutí PÚ nabylo právní moci (dále také jen„ nájemní smlouva“). Úplata byla následně navyšována dodatky k nájemní smlouvě, a to až na částku 20 Kč. V září 2017 měla žalobkyně obdržet dopis od žalované ze dne [datum] označený jako výpověď nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] s tím, že důvodem ukončení nájemní smlouvy je přesunutí činností prováděných nad rámec věcného břemene na cvičiště a pozemky v majetku ČR - MO. Žalobkyně dále obdržela dopis od žalované datovaný [datum], kterým ji žalovaná vyzvala k převzetí pozemku v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s ukončením nájemního vztahu, neboť věcné břemeno stále zatěžuje pozemek, když nájemní vztah byl sjednán právě v souvislosti s existencí shora definovaného věcného břemene a stanovil výši úplaty za věcné břemeno. Žalobkyně s žalovanou jednala o možnosti pokračování nájemního vztahu a vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k pokračování v nájemním vztahu písemně. Žalovaná jí v odpovědi ze dne [datum] opětovně sdělila, že nebude pokračovat v nájemním vztahu ani platit za věcné břemeno. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k náhradě za existenci věcného břemene a za užívání pozemku žalovanou v období od [datum] do [datum] ve výši 96 696,67 Kč a současně vyzvala žalovanou k pokračování s úhradami ve výši 20 Kč po celou dobu existence věcného břemene. Žalovaná však ničeho nehradila, proto žalobkyně podala žalobu ke zdejšímu soudu, u něhož bylo vedeno řízení pod sp. zn. 8 C 32/2018 za shodných skutkových okolností s rozdílem pouze v jiném období od [datum] do [datum]. Řízení bylo skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze, který uzavřel, že uplatňovaný nárok ve výši 20 Kč je adekvátní. Žalobkyně v žalobě poukázala na znění závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, č. j. 33 Ca 216/93-8, kterým bylo zrušeno shora cit. rozhodnutí PÚ ze dne [datum] a PÚ uloženo, aby v novém rozhodnutí zvážil rozsah věcného břemene, když vztahy mezi vlastníkem a uživatelem pozemku mají být vymezeny budoucí nájemní smlouvou. Z následného rozhodnutí PÚ ze dne [datum] pak vyplývá, že vztahy mezi vlastníkem předmětného pozemku a osobou oprávněnou z věcného břemene mají být řešeny formou nájemních smluv, neboť věcné břemeno je neoddělitelně spjato s existencí nájemního vztahu. Dle žalobkyně vyplývá provázanost nájemní smlouvy a věcného břemene i z článku II. nájemní smlouvy, který konstatuje užívání pozemku ze strany žalované jako letiště. Žalobkyně tak uzavřela, že věcné břemeno bylo zřízeno za podmínky, že zároveň budou vztahy mezi účastníky podrobně upraveny nájemní smlouvou a existence věcného břemene bude žalobkyni jako vlastníku pozemku finančně kompenzována. K tomu žalobkyně odkázala na řízení Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 11 C 301/2018, kde byl prvostupňový rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2021, č. j. 27 Co 193/2021-332, a dále na řízení zdejšího soudu sp. zn. 11 C 195/2021 a sp. zn. 19 C 77/2018, když v těchto řízeních byla či je řešena skutkově i právně obdobná věc ohledně jiných žalobců a jejich pozemků nacházejících se také v areálu letiště [obec], přičemž oba soudy přiznaly náhradu ve výši 20 Kč. Dle žalobkyně věcné břemeno zcela znemožňuje užívání pozemku např. pěstováním plodin nebo pastvou dobytku, neboť by mohlo ohrozit bezpečnost letového provozu a vice versa by letecký provoz mohl způsobit škody na čemkoliv, k čemu by byl pozemek využíván. Žalobkyně poukázala na smysl zákona o půdě, podle kterého byl v restituci pozemek vydán, a dále i na zásadu úplatnosti věcných břemen, konkrétně i věcného břemene provozování letiště, která je stanovena příslušnými zákony. Skutečnost, že žalovaná o okolní pozemky v areálu letiště [obec] má zájem a jsou pro ni významné, žalobkyně dovodila z jejích aktivit, kdy žalovaná byla ochotna za pozemek v areálu nabídnout částku 500 Kč, přičemž pozemek žalobkyně jakožto součást vzletové dráhy pro ni musí být ještě důležitější. Ke způsobu vyčíslení přiměřené náhrady žalobkyně uvedla, že je irelevantní, jestli žalovaná svou činností neomezuje užívání pozemku po celý rok nebo jen v určitém rozsahu, neboť reálné využívání předmětného pozemku žalobkyně nemůže jakkoliv ovlivnit ani není žalovanou o její činnosti informována. K možnosti využívat pozemek poukázala na to, že jiná vlastnice, [jméno] [příjmení], části svých pozemků, které zasahovaly do areálu letiště [obec], oddělila a prodala žalované, což dokazuje, že pozemky v tomto areálu nejsou jiným způsobem využitelné. Dále žalobkyně upozornila na cenový výměr Ministerstva financí ČR [číslo] ze kterého vyplývá, že maximální částka náhrady za období roku 2018 je 30 Kč. Žalobkyně se tak s odůvodněním, že od [datum] neobdržela od žalované žádnou náhradu za existenci věcného břemene a užívání předmětného pozemku žalovanou, domáhá zaplacení částky, která představuje obvyklé (tržní) nájemné za užívání předmětného pozemku žalovanou ve shora uvedeném období od [datum] do [datum], tedy zaplacení částky 580 180 Kč jako násobku výměry pozemku částkou 20 Kč. Žalobkyně současně požádala o přiznání úroku z prodlení vždy z částky 145 045 Kč, která odpovídá jednotlivým čtvrtletním splátkám tak, jak byla sjednána splatnost nájemného. K výše uvedenému žalobkyně dodala, že žalovaná žádným způsobem nevysvětlila, jakým způsobem se změnil způsob užívání předmětného pozemku po [datum], kdy přestala žalobkyni hradit. Námitku promlčení vznesenou žalovanou do části uplatněného žalobního nároku za období od [datum] do [datum] označila žalobkyně za rozpornou s dobrými mravy s tím, že ohledně žalovaného období podala v řízení sp. zn. 8 C 32/2018 řádně a včas (před uplynutím promlčecí lhůty) návrhy na změnu (rozšíření) žaloby, kterým však soud pro žalobkyni překvapivě a tudíž nepřípustně nevyhověl, a to usnesením ze dne [datum], doručeným žalobkyni dne [datum]. Proto podala žalobu v této věci, zahrnující i část nároku za namítané období, opožděně. Žalobkyně dále, s odkazem na ústavní judikaturu (konkrétně na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04 a sp. zn. I. ÚS 3391/15) argumentovala na podporu svého názoru o kolizi vznesené námitky promlčení s dobrými mravy včetně poukazu na to, že žalovaná se nemohla oprávněně domnívat, že žalobkyně nebude za namítané období ničeho požadovat. Žalobkyně nad svými právy řádně bděla a připuštění námitky promlčení by bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva (vyplývajícího z náhrady za omezení vlastnictví nemovité věci vydané v restitučním řízení) a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila. 2. Žalovaná uplatněný nárok co do základu uznala, nesouhlasila však s výší požadované náhrady za užívání předmětného pozemku. Potvrdila, že předmětný pozemek byl vydán právní předchůdkyni žalobkyně v rámci restitučního řízení podle zákona o půdě, a to rozhodnutím PÚ, kterým bylo současně k tomuto pozemku zřízeno ve prospěch žalované věcné břemeno v rozsahu tak, jak jej specifikuje žalobkyně. O úplatě věcného břemene správní orgán nerozhodl, pouze v odůvodnění uvedl, že další vztahy budou vymezeny formou nájemních smluv. Dále potvrdila, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, neboť žalovaná využívala