11 C 207/2018-198 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou podanou u soudu dne 30. 7. 2018, ve znění jejích následných oprav a doplnění, se původní žalobkyně, společnost [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], pozdější insolvenční dlužník (dále jen„ dlužník D. B.“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 074 400 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení byl na původní žalobkyni, tj. dlužníka D. B., prohlášen konkurs a soud proto dále v řízení pokračoval s insolvenčním správcem dlužníka D. B., kterým je aktuálně insolvenční správkyně jmenovaná v záhlaví rozsudku coby žalobkyně. Dle žalobních tvrzení je dlužník D. B. vlastníkem nemovitostí, tvořících areál [anonymizováno] [obec] v k.ú. [obec] a popsaných v žalobním návrhu (dále také jen„ předmětné nemovitosti“), které žalovaný coby správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ úpadce D a D“), zapsal do soupisu konkursní podstaty tohoto úpadce dle ust. § 18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v tehdy platném znění (dále jen„ ZKV“). Dne 8. 8. 2014 došlo ke zničení nebo poškození části těchto nemovitostí, konkretizovaných v žalobě, a to požárem iniciovaným blíže nespecifikovaným nedbalostním jednáním neznámého pachatele (dále také jen„ požárem poškozené nemovitosti“). Ke dni 8. 7. 2015 byly předmětné nemovitosti pravomocně vyloučeny ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D spravované žalovaným, neboť kupní smlouva ze dne 28. 3. 2006, kterou dlužník D. B. nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví, byla v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] shledána platnou a naopak nebylo po právu zahrnutí majetku do konkursní podstaty úpadce D a D. Na základě výsledku dalšího sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] o odpůrčí žalobě žalovaného se předmětné nemovitosti ke dni 4. 4. 2019 opět staly součástí konkursní podstaty úpadce D a D. V mezidobí od 8. 7. 2015 do 3. 4. 2019 se tak předmětné nemovitosti nacházely v plném vlastnictví dlužníka D. B. V době požáru coby pojistné události byly předmětné nemovitosti žalovaným pojištěny u [právnická osoba] (dále jen„ pojišťovna“), která po proběhlém soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] vyplatila žalovanému do konkursní podstaty úpadce D a D pojistné plnění ve výši 9 064 000 Kč. Dle názoru žalobkyně, vysloveného v jejím podání ze dne 27. 7. 2021, toto plnění, které náleželo jako náhrada škody na majetku dlužníka D. B., však náleží do majetkové podstaty spravované žalobkyní, neboť k poškození nemovitostí požárem došlo v době, kdy tyto nemovitosti nebyly v konkursní podstatě u žalovaného zapsány po právu. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] vydaný v řízení o pojistném plnění s tím, že na jeho základě tedy uplatňuje žalobní nárok na peněžité plnění, které odpovídá výši pojistného plnění jako náhrady škody na majetku neoprávněně zapsaného do konkursní podstaty úpadce D a D spravované žalovaného. Tuto náhradu škody (po odečtení účelně vynaložených výdajů) by měl žalovaný vydat k rukám vlastníka, nyní k rukám žalobkyně jako insolvenčního správce vlastníka, do majetkové podstaty dlužníka D. B. V dalším podání ze dne 11. 11. 2021 žalobkyně označila uplatněný žalobní nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení přijatého žalovaným coby pojistného plnění z titulu pojistné události na požárem poškozených nemovitostech, přičemž zopakovala již shora uvedená skutková tvrzení o tom, že až do právní moci rozsudku o odpůrčí žalobě (právní moc dne 4. 4. 2019) náležely tyto nemovitosti po právu dlužníkovi D. B., žalovaný je měl neoprávněně zapsány do konkursní podstaty úpadce D a D, a kompenzace poškození těchto nemovitostí v podobě vyplaceného pojistného plnění tak náleží osobě, která byla v době pojistné události jejím vlastníkem, tj. do majetkové podstaty dlužníka D. B. V době pojistné události vznikla majetková újma vlastníku, žalovanému žádná majetková újma nevznikla. Dle žalobkyně žádné ustanovení zákona neuvádí žalovaného do pozice„ lepšího práva“ vůči majetku, ke kterému žalovaný neměl oprávněně dispoziční práva před 4. 4. 2019. Žalobkyně opět odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] s tím, že dle jeho závěru by poměry vypořádání aktiv a pasiv po určení, že majetek nepříslušel po právu do majetkové podstaty úpadce D a D, měly být shodné jako poměry při vypořádání stejné situace, kdy (po 4. 4. 2019) byly předmětné nemovitosti neoprávněně zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka D. B. Výnosy (užitky) z předmětných nemovitostí za dobu před 4. 4. 2019 v podobě vyplaceného pojistného plnění coby peněžité náhrady požárem poškozených nemovitostí, tak náleží k vrácení do majetkové podstaty dlužníka D. B., jemuž v době pojistné události (požáru) náležel plný výkon vlastnických práv k předmětným nemovitostem. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že spotřebování tohoto pojistného plnění, které žalovanému nenáleželo, vede k bezdůvodnému obohacení na jeho straně. Dle žalobkyně je právní titul žalovaného k nemovitému majetku založen až právní mocí rozhodnutí o odpůrčí žalobě (od 4. 4. 2019), neboť plnění z neúčinných právních úkonů náleží dle do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. K tomuto datu však majetek postižený požárem neexistoval, nemohl být vydán a nebude sloužit ke zpeněžení, tedy k požárem zasaženým nemovitostem žalovaný žádné„ lepší právo“ nezískal. Naopak,„ lepší právo“ žalobkyně k finančním prostředkům kompenzujícím požárem zasažené nemovitosti dlužníka D. B. vyplývá, dle názoru žalobkyně, z již zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ve věci výplaty pojistného plnění, podle něhož je třeba odlišit právo na smluvní plnění (vůči pojišťovně) od práva na spotřebování finančních prostředků při jejich použití na kompenzaci újmy. Žalobkyně tedy žaluje o vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému, resp. konkursní podstatě úpadce D a D, dostalo pojistným plněním, jímž je kompenzována újma, která žalovanému nevznikla a která by měla být náhradou vůči věřitelům vlastníka požárem poškozených nemovitostí, tj. dlužníka D. B. 2. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou a navrhl její zamítnutí s tím, že žalobní nárok není důvodný jak z titulu náhrady škody, tak vydání bezdůvodného obohacení. Předně namítal, že pokud je žalováno z titulu náhrady škody, tak žalovaný nenese odpovědnost za vznik požáru a vzniklou škodu na požárem poškozených nemovitostech a žalobkyni nepřísluší náhrada škody z konkursní podstaty úpadce D a D., neboť právě tato konkursní podstata nese důsledky způsobené požárem a nikoliv žalobkyně, resp. dlužník D. B. V době do 7. 7. 2015, tedy i v době požáru a vzniku škody (dne 8. 8. 2014), byly předmětné nemovitosti platně sepsány žalovaným do konkursní podstaty úpadce DaDas tímto majetkem tak byl žalovaný coby konkursní správce tohoto úpadce oprávněn nakládat, tedy nebyl jejich neoprávněným nebo nepoctivým držitelem, jak tvrdí žalobkyně. Dlužník D. B., i když byl jejich vlastníkem, nebyl oprávněn s nimi jakýmkoliv způsobem nakládat, neboť mu zůstalo jen tzv. holé vlastnictví. Dnem 8. 7. 2015 byly předmětné nemovitosti rozhodnutím soudu vyloučeny ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, dne 4. 4. 2019 se však s konečnou platností opět staly součástí této konkursní podstaty a žalovanému znovu vznikla ze zákona povinnost tyto předmětné nemovitosti jako cizí majetek zpeněžit ve prospěch konkursní podstaty úpadce D a D., a to na základě vyhovujícího rozsudku o odpůrčí žalobě, kterým bylo rozhodnuto o neúčinnosti kupní smlouvy ve vztahu ke konkursním věřitelům v konkursním řízení s úpadcem D a D. Dle tohoto rozsudku se tak vše, oč byl odporovatelným právním úkonem dlužníka D. B. majetek zkrácen, vrací do konkursní podstaty úpadce D a D. Na základě toho pak dle ust. § 16 ZKV žalovaný podruhé sepsal předmětné nemovitosti do soupisu konkurzní podstaty úpadce D a D. Žalobkyně nebyla úspěšná ani se svou následnou žalobou o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, vedenou u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], která byla zamítnuta. I z řízení o pojistném plnění, v němž byl žalovaný úspěšný, vyplývá, že pojistné plnění jako kompenzace škody náleží do konkursní podstaty úpadce D a D, neboť škoda vznikla v době, kdy nemovitosti byly platně zapsány do soupisu konkursní podstaty tohoto úpadce. Žalovaný označil za zavádějící tvrzení žalobkyně o tom, že důvodnost jejího žalobního nároku vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR v řízení o pojistné plnění (sp. zn. [spisová značka]), a naopak akcentoval, že v rozsudku vyslovený závěr Nejvyššího soudu o možném založení odpovědnostního nároku vylučovatele (žalobkyně) vůči konkursní podstatě úpadce D a D na náhradu pojistnou událostí (požárem) znehodnocených nemovitostí z vyplaceného pojistného plnění do konkursní podstaty úpadce D a D, se vztahuje pouze k situaci, pokud by se v současné době vylučovaný majetek vracel jako poškozený do dispozice v